2. neděle adventní C

ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

2. neděle adventní C

 

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

 

Čím se zasvěcená osoba nejvíce podobá Bohu? Láskou, neboť Bůh je láska. Vždyť složení slibu čistoty neznamená sterilitu ve vztazích, ale vášnivou lásku, ochotnou obětovat čas, schopnosti, ba i život, aby se v jednání zasvěceného projevoval Bůh-láska. Zasvěcený, který nemiluje - dá se to vůbec?

 

Skutečně čistota znamená jen „nemít sex“? Znamená to především mít mysl i srdce tak zaměřeny na Boha, že „nic nečistého nevejde ani nevyjde“ (srov. Sk 11,8) z mých úst, z mé mysli, z mých očí, z mých rukou. Znamená to stálou dispozici pro Boží věci.

 

Být Bohu k dispozici neznamená sedět a čekat. Znamená to kráčet, neboť Bůh nás může vést jen tehdy, když kráčíme. Jestliže sedíme, ani Bůh s námi nehne. Kráčet se dá nejen nohama, ale také modlitbou, čtením Písma, životem ve společenství, službou těm, kdo potřebují moje svědectví života s Bohem.

 

Kdosi definoval fanatika jako člověka, který když zjistí, že ztratil směr, zdvojnásobí rychlost. Zasvěcený (ale ani žádný věřící) nesmí být fanatik. Pokud vnímá, že šel nebo jde nesprávnou cestou, potřebuje pokání a návrat k Bohu. Potřebuje opět získat „Kristovo smýšlení“ (1 Kor 2,16c).

 

Fanatikem mohu být jen v jednom - v lásce za každou cenu. Přičemž pod láskou musím rozumět také napomenutí, pokárání, usvědčování, no též povzbuzování, odpouštění, odprošování... Láska není stálý úsměv, ale i pláč s plačícími či vzájemně si nést břemena...

 

Láska vyžaduje chudobu srdce. Zasvěcený může používat všechny vymoženosti moderní techniky, ale nesmí je vlastnit. „Přičemž nevlastnit znamená ochotu dělit se, darovat, zříct se. Dělat opak znamená nechat se vlastnit tím, co je určeno k užívání. Jsem svobodný nebo otrok? Chudoba znamená být svobodný od věcí.

 

Není snadné nechat se vést. Stařičký král v jedné pohádce říká: „Já sám, já sám...“ Není to nemoc mnoha zasvěcených? Ale i křesťanů ve světě? Odporuje to však Božímu záměru, který nás stvořil pro společenství, kde „máme zájem jeden o druhého a povzbuzujeme se k lásce a k dobrým skutkům“ (Žid 10,24).

 

Společenství zasvěcených neznamená sčítání osobní svatosti všech členů. Znamená to spíše znásobení křížů, které nese každý jeho člen. Ale protože v takovém společenství je Ježíš („kde jsou dva nebo tři ve jménu mém...“), takovýto kříž, nesený moudře, rozvážně a obětavě, přináší spásu všem, kdo toto společenství vidí, navštěvují, podporují.

 

Říká se, že při každém světci vyrůstá zástup mučedníků. Ať nás Bůh chrání před takovou svatostí, která vyrábí kříže pro druhé. Opravdová svatost nese kříže druhých. Opravdová svatost přivádí k lásce k Ježíšovi i bratřím a sestrám v Ježíšově domě. Inspiruje, ale nemučí.

 

Chceš-li být svatý, tak vyhledávej přítomnost světců. Žádný z nich ti ale neřekne, že je svatý, protože při svém hledání Boha vidí, jak je ještě daleko od něho. Čím mu je blíže, tím více skvrn vidí na sobě v jeho světle. Pro tebe však může být inspirací, neboť při hledání Boha a při pohledu na něj vidíš ho před sebou.

 

Zasvěcený nezískává svatost zasvěcením, nýbrž hledáním Božích cest a kráčením po nich.

 

Co to znamená být povolán k zasvěcenému životu? Vnímat v sobě touhu být milován nejen jedním člověkem, ale mnohými. Vždy ve spojení s Ježíšem. A také touhu milovat nejen jednoho či jednu, ale mnohé. Vždy ve spojení s Ježíšem. Povolání se může objevit a být inspirováno nejrůznějším způsobem. Ale láska k Ježíšovi tam musí být.

 

Že prý je krize povolání k zasvěcenému životu? Není to spíše problém chybějícího autentického života zasvěcených? Proč mnozí zasvěcení nikdy nikoho nepřivedli do své komunity? Možná se bojí říct: „Následuj mě, jako já následuji Krista“ (srov. 1 Kor 11,1). Mladý člověk potřebuje fascinující příklad. Ať na cestě k manželství nebo k zasvěcenému životu. Jinak prožívá zklamání, i když si jednu či druhou cestu vybere. I když zůstane sám...

 

Zasvěcený následuje Krista. Dělá to s očima upřenýma na Pannu Marii - vždyť ona je Ježíšovou dokonalou učednicí a je ideálním příkladem toho, jak milovat Ježíše. A je i dokonalým ovocem působení Ducha svatého - pod jeho vedením naslouchala Božímu slovu a uskutečňovala ho ve svém životě. Zasvěcený bez Panny Marie je odkázán na mnohem těžší život...

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk