1. neděle adventní C

ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

1. neděle adventní C

 

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

 

Je to už téměř rok a půl, co jsem v rámci přípravy na Rok zasvěceného života psal nějaké myšlenky (ne všechny jsou moje) o tom, co očekávám od zasvěcených, čím jsou pro mě lidé, kteří se zasvětili Bohu. Rád bych tento a následující text věnoval tématu zasvěceného života. Pak už bude Rok milosrdenství...

 

Zasvěcený život v křesťanství představuje život, kdy veškeré smýšlení, mluvení i jednání má jediný  cíl - osobu Ježíše Krista jako milovaného. V tomto smyslu by měl každý křesťan žít zasvěcený život - tedy neměl by dělat nic, co by nebylo nějakým způsobem zaměřeno na Ježíše. Potom i manželství i svobodný stav bez nějakého „zařazení se“ může, ba má být zasvěcen - zaměřen na Boží království.

 

Zasvěcený život v úzkém slova smyslu - tedy život těch, kdo skládají sliby podle evangelijních rad - má především prorocký význam: vypovídá o životě, který na věčnosti čeká na ty, kdo milují Boha. Tam se „lidé nežení ani nevdávají“ (Mt 22,30), ale budeme s Ježíšem. Zasvěcený je znamením, odkazujícím na život „za obzorem“.

 

Život každého věřícího má být znamením - ukazuje, že na zemi jsme jenom poutníci, naše vlast je v nebesích. Pokud si toto uvědomíme, potom i naše nejobyčejnější činnost (třeba umývání nádobí či sledování televizního programu) nabývá hodnoty znamení. Co dělám, dělám proto, aby lépe zazářilo nebeské království.

 

Jak se naučit být znamením? Zasvěcený se jím stává už svým rozhodnutím. Potom prochází formací a následně službou, kde své rozhodnutí každý den stvrzuje novými rozhodnutími. Člověk ve světě (v manželství nebo sám) je taky znamením tím, že věrně žije svou životní cestu, odlišnou od cesty zasvěceného. Kdesi jsem četl: „Zasvěcení jsou ti, kdo se modlí.“

 

Setkávání se s Bohem, hledání jeho tváře není vyhrazeno pouze zasvěceným. Ale pro ně je to prvořadý úkol. I já coby laik se setkávám s Bohem, ale nezřídka jakoby vedle své práce. Zasvěcený má setkávání se s Bohem za hlavní náplň života; vše ostatní je jakoby navíc, a ze setkávání se s Bohem vyplývá.

 

Bylo by podivné, kdyby otec rodiny věnoval 4-5 hodin denně modlitbě a svým dětem pár minut. Bylo by podivné, kdyby zasvěcený věnoval celý den nějaké práci a večer by Bohu jen řekl: „Dobrou noc, Bože.“ Někdy se to výjimečně může stát, ale nesmí se to stát pravidlem.

 

Zasvěcené vnímám jako lidi, kteří by se měli učit tajemství přebývání s Bohem. Jistě, mají svůj způsob života, ale žít s Bohem je něco, co by jim mělo být tak vlastní, až to z nich křičí a přenáší se na všechny, kteří je vidí, slyší, potkávají. Čekám od nich, že mě každý den přivedou blíže k Bohu. Příkladem i slovem.

 

Zasvěcený „přežvýká“ Boží slovo. Písmo svaté má být každý den v rukách každého křesťana. Ráno si přečte jednu dvě věty, poprosí Ducha svatého, aby mu z přečteného nějaké to slůvko vtlačil do srdce, a běží za svými povinnostmi, kde to slůvko uskutečňuje. Zasvěcený za normálních okolností má čas to slůvko-dvě „přežvýkat“ před Boží tváří („Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ (1 Mojž 32,27), a jeho obsah přinést těm, kterým slouží...

 

Od zasvěcených nečekám, že se vyznají v počítačích či autech. Ale chci, aby mi zvěstovali či vysvětlovali Boží slovo. Na všechno se dá najít nějaká příručka, ale na předávání Božího slova jako slova života je pouze jeden návod - být s Bohem a naslouchat mu. To čekám od zasvěcených.

 

Zasvěcený je už podle obsahu slova ten, kdo je zasvěcen do Božích věcí. Je jakoby Božím důvěrníkem, Bůh ho zasvětil do svých plánů, myšlenek, tužen. Zasvěcený je ten, kdo je nějakým způsobem sděluje ostatním lidem. Něco jako mluvčí, v pozitivním smyslu slova. Zasvěcený, který se nenech zasvětit - tedy nežije v úzkém vztahu s Bohem - je protimluv...

 

Povoláním zasvěceného je pozn(áv)at Boha tak, aby byl jeho věrným obrazem. Tedy nejen rozumem, ale především skrze vztah. Je známo, že manželé po dlouhém společném životě se jeden druhému čím dál více podobají, především svým smýšlením a jednáním. Podobně to má být mezi zasvěceným a Bohem. Vidím zasvěceného - vidím Boha.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk