1. neděle postní C

ROK MILOSRDENSTVÍ

1. neděle postní C

 

„Milosrdní jako Otec“

 

Minulý týden jsme byli s manželkou v Římě. Jako správní poutníci jsme prošli branami všech čtyř velkých bazilik s touhou i úmyslem získat plnomocné odpustky Jubilejního roku. Už při přechodu první Svatou bránou v Lateránské bazilice jsem si uvědomil, jak jednoduše to Pán Bůh (s církví) vymyslel. Vzbudíme si úmysl, nějaký úsek putujeme se srdcem zaměřeným na to, co jdeme dělat, projdeme bránou, pomodlíme se předepsané modlitby a ponoříme se myslí i srdcem do tajemství Božího milosrdenství. A za takovouto jednoduchou „práci“ (k níž patří i svatá zpověď a přijetí eucharistie) Bůh nabízí i udílí prominutí všech časných trestů. Jaký nepoměr – já věnuji Bohu chvíli svého času, on mi dává věčnost... Možná mi ještě připomenete: „A co odpoutanost od každého, i lehkého hříchu?“ Velmi často vnímám ve svém srdci, že i o to se Pán Bůh pokaždé postará...

 

Také dnešní čtení mi mnoho vypovídají o jednoduchosti. Izraelité dostali do vlastnictví celou zemi – a Bůh od nich za to chtěl jen prvotiny plodů půdy a vyznání víry. Pavel zase vypráví o jiném vyznání víry: „Ježíš je Pán!“ Je třeba tomu věřit a vyznávat – i ústy. Jednoduché, viďte? Věčný život, spojený se třemi slovy! A pak pokoušení Ježíše – nebránil se diskusí s ďáblem, teologickými či psychologickými vědomostmi, ale důsledně se držel Božího slova. Pokaždé odrazil pokušení jednou větou.

 

Připojím k těmto jednoduchým postojům a vyznáním ještě větu papeže Františka ze středeční generální audience: „Pokud se Svatý rok nedotkne našich kapes, není to pravé milostivé léto.“ Tak toto je trefa do černého!

 

I slova svatého Efréma Sýrského: „Duše moje, když se postíš od jídla, aniž by ses očišťovala od vášní, nadarmo se raduješ ze zdrženlivosti, protože pokud se ta nestane pro tebe příležitostí k polepšení, si v nenávisti u Boha jako lhářka a stáváš se podobnou věrolomným démonům, kteří nikdy nejedí. Nedělej zbytečným půst tím, že hřešíš, ale zůstaň neústupná vůči nezřízeným hnutím, uvědomujíc si, že stojíš u ukřižovaného Spasitele, či přesněji, že si ukřižovaná spolu s Tím, který byl za tebe ukřižován, přičemž k němu volej: vzpomeň si na mě, Pane, když přijdeš do svého království.“ (hymnus třetího týdne předpostního období v byzantské tradici)

 

Snad to všechno stačí pro inspiraci – co udělám tyto dny, abych lépe prožíval Rok milosrdenství? Není třeba nic vymýšlet – jenom mít otevřené oči i srdce pro lidi, se kterými žiji, které mi Bůh posílá do cesty, kterým posílá do cesty mě...

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk