13. neděle v mezidobí A

13. neděle v mezidobí A

 

V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

 

Pavel, jsi si jistý tím, co jsi napsal Římanům? Vybízíš je i nás: „Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem“ (Řím 6,11). Jak to, prosím tě, myslíš? Copak to je možné? Vždyť každý den podléhám nějakému pokušení a proviňuji se vůči Bohu. A ty píšeš, abychom si o sobě mysleli, že hřích nad námi nemá vládu, že jsme umřeli hříchu. Dodáváš, že žijeme pro Boha. Cos nám tím chtěl říct? Není to nějaké popletené a, ruku na srdce, nereálné?

 

(Pavel:) Neboj se, milý čtenáři, neříkám nereálné věci. Ve křtu jsi opravdu umřel hříchu. Hřích nad tebou nemá žádnou vládu. Tvým jediným Pánem se stal Ježíš Kristus, který ti dal svého Ducha, abys měl sílu odolávat svodům zlého.

 

To, že přesto selháváš, je důsledkem toho, že křest „neopravuje“ narušenou lidskou přirozenost. Tvůj dědičný hřích byl zahlazen, ale jeho následky – náklonnost ke zlému, slabost v pokušeních, narušená schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem – zůstávají. A to je prostor, kde můžeš a máš projevit svou víru v to, že žiješ Bohu, spojený s Kristem Ježíšem. K tomu máš svobodnou vůli…

 

Co máš tedy dělat? Nesetrvávat v hříchu. Existuje lítost. Pokaždé, když si uvědomíš, že jsi něco zpackal, neupadni do sebelítosti, ale se s důvěrou postav před Otce a řekni: „Tatínku, lituji. Prosím tě, odpusť mi a znovu mi daruj svého Ducha.“ Pokud vnímáš, že tvé provinění je těžké, vzbuď si dokonalou lítost: „Tatínku, miluji tě, proto je mi velmi líto, že jsem se ti otočil zády a dal jsem svým skutkem přednost jinému bohu, který ani není bohem. Odpusť mi, prosím, pro krev Kristovu. A znovu mě naplň svým svatým Duchem, abych žil jako tvé dítě. Děkuji ti, že jsi tak milosrdný a laskavý.“ Nezapomeň i na svátost smíření!

 

I kdybys to měl dělat tisíckrát denně, nevzdávej to. Tak budeš stále více zakoušet, že žiješ v Bohu.

 

Nestačí ale nesetrvávat v hříchu. Je zapotřebí také žít Bohu, spojený s Kristem Ježíšem. A to je otázka na tvůj životní styl. S kým se setkáváš? Co čteš? Na co se díváš v televizi? Co posloucháš? Komu pomáháš? Kam jdou tvé peníze? K čemu využíváš volný čas? Pracuješ v zaměstnání zodpovědně? Pokud si uděláš takovéto zpytování svědomí, přičemž na otázky budeš odpovídat v kontextu požadavku žít Bohu, spojený s Ježíšem Kristem, snadno zjistíš, které oblasti vyžadují změnu – pokáním a následně jednáním.

 

Takže nemysli ti, že má slova Římanům byla jen taková teologická, moudrá… Ne, byla pro život. A tak kdykoli čteš nebo posloucháš Písmo, zkoumej své nitro, co ti Bůh říká pro tvůj život s ním. Postupně tak zjistíš, že tvůj život má opravdu správný směr – žiješ Bohu, spojený s Kristem Ježíšem.

 

Apoštole Pavle, děkuji ti za slova povzbuzení a vysvětlení.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk