18. neděle v mezidobí B

ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

18. neděle v mezidobí B

 

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

 

Jelikož od dětství věřím, že Ježíš je chléb života, jímž se mohu sytit, abych měl sílu žít s Bohem a pro Boha, tak už téměř 50 let se snažím, abych nikdy nezůstal hladový, abych při každé mši svaté, které se zúčastním, mohl přijmout eucharistii. Také v mém životě byly však doby, kdy jsem dal přednost hříchu a hladu před pokrmem, který mi nabízí Bůh. Jsem mu ale vděčný za to, že mě tak nenechal, že mě vždycky přivedl ke svátosti smíření, jíž mi umožnil vrátit se k životu s ním.

 

Nepřijímám eucharistii jako odměnu – nemám ji za co dostat, vždyť denně selhávám. Ale přijímám ji jako posilu, jako Boží život, kterému umožňuji ve mně růst a rozvíjet se. Přijímám ji jako lék, neboť jsem slabý. Přijímám ji jako pouto společenství – společenství církve, společenství naší farnosti, společenství naší rodiny, společenství našeho manželství. Ježíš přítomný v eucharistii mě spojuje s mnoha lidmi tak, že je mohu milovat konkrétní láskou…

 

Mnoho katolíků věří tomu, že v eucharistii je přítomný Ježíš Kristus, že je to chléb života, no nepřijímají ho. Proč? Někteří se cítí nehodní. Jiní příliš hříšní. Další jsou lhostejní. A někteří se spokojí s tím, že přijímají dva-třikrát v roce, na tzv. veliké svátky. Tito všichni jsou ovlivněni ďáblem. (Tvrdá je to řeč? Ale pravdivá.) Ďáblu velmi záleží na tom, abychom svůj život stavěli na vlastních silách. Je mnohem silnější než my, a v takovém případě nás bez problémů svede. Ďábel totiž ví, že když budeme žít ve spojení s Ježíšem, tak nás tak snadno nedostane. Ví, že pokud nebudeme setrvávat v hříchu (víš, co je dokonalá lítost?), tak nemá šanci odvrátit nás od konání dobra, zlákat nás z cesty s Bohem a k Bohu.

 

Přijímáš-li eucharistii při každé mši svaté, na které se zúčastňuješ, děkuj Bohu za tento mimořádný dar milosti. Stále si však připomínej, že přijímáš ne proto, že si to zasloužíš, že jsi hodný a Bůh ti dává odměnu, ale proto, že denně potřebuješ posilu a chléb pro nový život, který si dostal při křtu.

 

Přijímáš-li eucharistii jen občas a je mnoho takových nedělí, kdy jsi na mši svaté pouze jako divák, nikoli účastník hostiny, tak je čas se podívat na to, jak konkrétně tebe ďábel odvádí od Boha a čím tě nasycuje, že nemáš touhu přijímat Boha. Mohou to být navenek zbožné věci, jako třeba pocit nehodnosti či hříšnosti, které jsou však často projevem falešné pokory a nakonec i pýchy – „budu přijímat, když budu hodnější“. Mohou to být však i konkrétní závislosti – alkohol, drogy, hry, pornografie, nevěra…A snad v nejhorším případě je to lhostejnost či rezignace. V každém z těchto případů potřebuješ co nejdříve dobrou svatou zpověď, před kterou si uděláš řádné zpytování svědomí. (Když jsem jednou v životě šel ke zpovědi po čtyřech letech bez Boha, připravoval jsem se na ní téměř rok, přičemž součástí toho bylo také zpřetrhání pout, která mě svazovala.) A potom si často připomínej, že účast na nedělní mši svaté včetně přijímání eucharistie je nejdůležitější potřeba celého týdne, pro jejíž naplnění jsi ochotný udělat všechno (i kdybys měl chodit ke zpovědi každý den…)

 

Ještě je ale možnost, že přes velikou touhu nemůžeš přijímat eucharistii – třeba z důvodu nesvátostného manželství. I v takovém případě se však dají podniknout určité kroky. Doporučuji ti jít za knězem a popovídat si s ním o možnosti prozkoumat platnost manželství, které jste svátostně kdysi uzavřeli. Existuje také možnost žít v novém vztahu jako bratr a sestra, bez sexu. (Možná si teď klepeš na čelo, zdali jsem normální. Ale znám lidi, kteří to dokázali, neboť Ježíš byl pro ně všechno!)

 

Neumím si už představit život bez přijímání Ježíše v eucharistii. A považuji za zázrak, že jsem kdysi čtyři roky bez něho přežil. Pane, chraň mě, prosím, aby se už nikdy nic takového v mém životě nestalo. Chci být stále s tebou. Děkuji ti, že mě miluješ a chceš být se mnou.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk