18. neděle v mezidobí C
ROK MILOSRDENSTVÍ
18. neděle v mezidobí C
„Milosrdní jako Otec“
Možná někdo řekne, že spekuluji, ale dal jsem si dohromady dvě myšlenky z dnešních čtení. Kazatel mluví o marnosti všeho, s čím se člověk „plahočí pod sluncem“. Ve své knize to opakuje mnohokrát. Pavel zase říká, že máme myslet na to, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Oba říkají v podstatě totéž – cenu má jen to, co je nad nebo za sluncem. Každé naše přemýšlení či jednání má hodnotu podle toho, v jakém vztahu je to ke Kristu.
Proč? Protože Kristus není „pod sluncem“, tedy na něho se nevztahuje Kazatelova depresivní myšlenka o marnosti. V Kristu má potom smysl i bohatství, i úspěch i spravedlnost, i hromadění vědomostí a poznání, i konání dobra… Bez Krista nejsem vázán k ničemu – když dotáhneme do logického konce smýšlení těch, kdo nevěří v Boha.
Proč – pokud žiji bez Krista – bych se měl zajímat o chudé, opuštěné, trpící? Bez Krista vládne kultura vyřazování, v níž se zajímám jen o ty, kteří jsou mi nějakým způsobem blízcí, případně užiteční. Třeba boháč v podobenství o Lazarovi. Měl rád své bratry, možná stejně bohaté jako on sám, ale Lazara odepsal. Možná si ani nevšiml, že leží u jeho brány. Podobně jedná boháč v dnešním podobenství. Má bohatou úrodu, no myslí jen na sebe. Ani ho nenapadne, že by se mohl podělit, pomoc nuzným, darovat část přebytečné úrody hladovým – v naší době třeba někam do Afriky…
Jestliže žiji s Kristem, pak každý trpící či nuzný je můj bratr, moje sestra. Když pozvednu svůj zrak k nebi ke Kristu, tak i drobná úroda, o kterou se podělím s člověkem, který nemá žádnou, přinese stonásobné plody. Pokud si zavírám oči jako boháč před Lazarem, pokud myslím jen na velké stodoly jako boháč s velkou úrodou, platí o mě Kazatelovo slovo: marnost. Nebudu mít z takového postoje užitek.
A tak se v dnešních textech prolíná smýšlení světa a smýšlení světce. Které v tobě zvítězí, které přijmeš dnes za své? Jak to dáš najevo? Podělíš se o své zásoby? Anebo se budeš v noci strachovat, nepřijde-li zloděj? A co je nejhorší, nepřijde-li zloděj, který ti ukrade duši?
Možná ti je zatěžko hned změnit své postoje. Ale neboj se, každá změna je cesta. Vykroč a udělej první krok. Bůh ti vyjde vstříc a pomůže ti udělat další. Abys už dnes večer mohl usínat s pokojným srdcem…
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk
