19. neděle v mezidobí B

ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

19. neděle v mezidobí B

 

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

 

U dnešního prvního čtení se ve mně stále ozývá zvědavost, co to vlastně ten Eliáš dostal za jídlo, že měl sílu jít čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Určitě by ten recept chtěli všichni výrobci energetických nápojů či sportovci vytrvalostních disciplín :-) A přitom to byl obyčejný chléb a voda. Žádné gely, tyčinky, iontové nápoje… Jakoby chtěl Bůh říct: „Dávám ti svou sílu v obyčejných věcech, abys věděl, že je to můj dar, nikoli vlastnost těch věcí.“

 

A ještě více udivuje pokrm, který nám dává Ježíš. Dává sílu ne ke čtyřicetidennímu turistickému výkonu, ale na cestu celým životem, a dokonce až pro věčný život. Přitom je to na pohled obyčejný chléb, ačkoli v dnešní době ve formě oplatku – hostie. Co mu dává takovou moc, že ten, kdo ho jí, bude žít navěky?

 

No přece Ježíš! On je tím „oplatkem“, on je „živý chléb“. Když jdu ke svatému přijímání, tak navenek sice přijímám kus chleba, ale víra mi říká, že se sjednocuji s Ježíšem a on mě proměňuje v sebe. Stávám se tím, co jím. Sám Bůh se spojuje se mnou a proměňuje mě, dává mi sílu žít jinak, lépe, více pro něho.

 

Svatý Pavel v dnešním čtení vypočítává některé zlořády, které máme odstranit ze svého života. Mnozí si přitom myslí, že teprve když toto zvládnu, mohu přijmout Ježíše v Eucharistii. „Půjdu ke přijímání, když toho budu hodný.“ Ale ono to má být přesně naopak – toužím po sjednocení se s Bohem ve Svátosti oltářní, aby mi i navzdory mé slabosti dal sílu žít podle požadavků, které jsou kladeny na kvalitu života křesťanů. Pokud jsem se proti nim vážně provinil, jdu ke zpovědi, abych se se smířil nejen s Bohem, ale také se společenstvím církve, které je tělem Kristovým (můj hřích způsobil tomuto tělu menší či větší zranění a bolest). A takto připraven „jdu ke přijímání“, protože toužím po změně, kterou vlastními silami nedokážu uskutečnit.

 

Zkus vnímat tento text jako dotyk anděla, který tě vybízí: „Vstaň a jez!“ Vstaň, zanech hřích, vzbuď si lítost, pokud je třeba, jdi ke zpovědi, a jez pokrm, který tě učiní schopným milovat Ježíše a s ním každého člověka. Tento pokrm ti nedává záruku, že nikdy nespadneš, ale zaručuje ti, že budeš-li ho upřímně a často přijímat, změní se tvé smýšlení i tvůj život. Bůh se dostane na první místo ve tvých myšlenkách, slovech i skutcích, a jeho království více zazáří lidem, se kterými žiješ.

 

Je mi líto, kolik křesťanů neděli co neděli nestojí o takovýto pokrm… Dbáme na všelijaké diety a správné stravování, ale pokrm, který uzdravuje duši a nejednou i tělo, který dává sílu konat dobro a odmítat zlo, který naplňuje nejhlubší touhu každého člověka – být zajedno s Bohem a žít navěky – zanedbáváme… „Až budu hodný.“ Odmítni toto ďáblovo pokušení. Neboť pravdou je, že nikdy nebudeš hodný. Ale Bůh se ti chce dát, protože tě miluje takového, jaký jsi… Chceš ho i ty přijmout takový, jaký jsi teď, aby ses stal takovým, jakým je ON? Promysli si, jaké konkrétní kroky musíš pro to udělat, a udělej je. Duch svatý ti už nyní pomáhá, abys to dokázal.

 

A úplně na závěr – zkus někomu říct, proč přijímáš eucharistii. Ať je hlavní postavou tvého svědectví Ježíš – vždyť přijímáš jeho.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk