2. neděle v mezidobí B

ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

2. neděle v mezidobí B

 

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

 

„Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu“ (Ž 40,4).

 

Víš, co je základním povoláním každého člověka? Zpívat Bohu chvalozpěv – především tím, jak žiji. A občas (nejlépe stále) i slovy, srdcem, jásotem.

 

Víš, proč je svět dnes v takovém nepořádku a neklidu? Protože Boží děti se nechali odlákat od chvalozpěvu svému Bohu a pějí chvály mamonu (třeba i neustálým stěžováním si na nízké platy a vysoké ceny).

 

Víš, jak se to dá napravit? Začni zpívat chvalozpěv svému Bohu. Pokud je to zapotřebí, začni tím, že odprosíš ty, kterým jsi ublížil, že nahradíš škodu, že půjdeš ke zpovědi. Že změníš své smýšlení – pros Ducha svatého, aby ti ukázal, v čem ho potřebuješ změnit. Že přestaneš zpívat chvalozpěvy tohoto světa (s jedinou odpovědí: Peníze, zdravíčko, sex…) a začneš vidět Boha, jeho dílo a svou roli v něm.

 

To je ovšem jen začátek chvalozpěvu. Chceš vědět, co je jeho pokračováním?

 

V Polsku žije muž, jmenuje se Piotr Zalewski.  17. listopadu 2008 se jako narkoman, zloděj, rváč a nevím, co všechno, setkal s Ježíšem. Ne při nějakém zázraku. Pohnut neodbytným vnitřním hlasem vešel do kostela a šel ke zpovědi. Během ní se na kněze nazlobil, protože mu řekl „sladkou“ větu: „Celé nebe se raduje z tvého štěstí“. Chtěl odejít, ale vytrval do konce. S Ježíšem se setkal při slovech: „Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Byl osvobozen. Jako bonus navíc slyšel za chvíli při mši svaté (během níž se zpovídal) slova: „Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově“. Stal se blahoslaveným. Přijal Krista. A dnes mu zpívá novou píseň – všude a všem zvěstuje, co s ním Ježíš učinil.

 

Možná si řekneš, že jemu se snadno zvěstuje, když měl takový zážitek. Není tomu tak. Piotr říká, že se nejdříve styděl před lidmi vyznat svou lásku k Ježíšovi, dokonce nejednou lhal, když potkal známé a ptali se ho, odkud nebo kam jde. Nechtěl kamarádům narkomanům či sousedům, kteří ho znali jako drzého a vulgárního člověka, říct, že jde ze setkání s Ježíšem. Velmi rychle však zjistil, že nedělá dobře. Nevěděl však, co má dělat. Když jednou poslouchal kázání jednoho kněze, slyšel velmi jednoduchá slova, která ho uklidnila: „Chceš-li evangelizovat, tak požádej Boha o odvahu.“ Tak jednoduché a samozřejmé, ale pro něho to byla objevná věta. Uvědomil si, že do té doby se nemodlil s takovýmto úmyslem. Ihned se vzchopil a s vírou řekl Bohu: „Chceš-li, abych zvěstoval tvou slávu, dej mi odvahu a možnosti, abych se k tobě mohl přiznat.“

 

Takže co má být pokračováním tvého chvalozpěvu Bohu? Zvěstování toho, co pro tebe učinil. Že se toho bojíš? Popros Boha o odvahu: „Chceš-li, abych zvěstoval tvou slávu, dej mi odvahu a možnosti, abych se k tobě mohl přiznat.“

 

Každý je povolán zpívat chvalozpěv našemu Bohu. Každý způsobem, k němuž ho povolal Bůh. A tady je závěrečná otázka tohoto textu: Vnímáš a prožíváš svůj život jako povolání? Nejsi zde náhodou, nekráčíš životem bez cíle a nesmyslně, ačkoli se ti to někdy může zdát. Máš přesný úkol v Božím plánu. Jako manžel či manželka, jako zasvěcený, jako kněz, jako svobodný, jako dítě, jako člověka nad hrobem… Nikdo není mimo.

 

Tak zpívej J Pokud budeš mlčet, tvůj hlas bude chybět.

 

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk