2. neděle vánoční

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

 

Potěšilo mě poselství Svatého otce Františka k Světovému dnu míru, který slavíme 1. ledna. Říká, že „negativní skutečnost hříchu mnohokrát narušuje bratrství dané stvořením a trvale deformuje krásu a vznešenost toho, že jsme bratry a sestrami z téže lidské rodiny“. Jednoznačně pojmenovává příčinu každého negativního neklidu (protože existuje také pozitivní neklid, který nás vede třeba k tvořivosti nebo k pokání). Tou příčinou je hřích.

 

Svatý otec ukazuje i cestu k míru: „Božím dítětem se stává ten, kdo následuje výzvu k obrácení: „Obraťte se a každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého“ (Sk 2,38).“ Jakoby řekl, že k míru v sobě, k míru mezi lidmi či k míru mezi národy není jiná cesta, než osobní pokání. Tím, že lituji svůj hřích, že napravuji způsobenou škodu a učím se dělat dobro, přispívám k míru na celém světě.

 

Jak jednoduché, že? V podstatě jde o to, abych neměl na duši nevyznaný hřích. Ne o to, abych žádný hřích nespáchal – to bez zvláštní Boží milosti ani není možné. Ale žít bez hříchu se dá.

 

Jak? Lítostí. Když něco špatného řeknu, udělám nebo si pomyslím, většinou si to hned i uvědomím. A tady je ten bod, kde se všechno láme. Ďábel totiž po každém mém selhání hned nastupuje a obviňuje mě: „Vidíš, cos provedl? Nestydíš se? Ty jsi křesťan?“ Takovýmito a podobnými výčitkami mě vede k tomu, že nad sebou naříkám, ale odvádí mě od toho, co bych měl hned učinit. Anebo dělá opačnou práci: „No a co? Vždyť to dělají i druzí. A nebylo to nic hrozného, jsou i těžší hříchy. Neudělal jsi to naschvál, tak se netrap…“ I tím mě odvádí od toho, co bych měl udělat.

 

Co mám tedy udělat, když si uvědomím, že jsem spáchal, řekl, myslel něco špatného? Hned se postavit před Boha (nečekat do večera a už vůbec ne do nejbližší zpovědi!!!), vyznat svůj hřích, litovat ho a učinit co nejdříve nápravu škody, pokud nějaká vznikla… A projevit Bohu lásku. Třeba tím, že ji projevím člověku, vůči němuž jsem se provinil…

 

Víš, jaký je smysl toho všeho? Můžeš žít bez hříchu! Nikoli absolutně, ale vždycky mezi dvěma selháními můžeš mít úplně čistou duši. Začni žít tak, ačkoli to může znamenat, že zpočátku bude celá tvá modlitba spočívat jen ve vyznávání hříchu a v lítosti. Postupem času, když Bůh bude mít více místa ve tvém životě, se však hřích bude z tvého života vytrácet a bude čím dál víc těch chvílí, kdy budeš jako svobodné a čisté Boží dítě Boha oslavovat, zvelebovat a děkovat mu.

 

Myslíš, že se to nedá? Tak se zeptej lidí (a nemusí to být kněží), kteří každý den přijímají Pána Ježíše v eucharistii. Jsem přesvědčen, že ti budou umět vyjmenovat mnohé hříchy, které každý den páchají, ale zároveň ti řeknou, že v nich nezůstávají. Vždyť když si u oběda zašpiníš tričko, zůstaneš v něm až do večera? Ne; pokud máš možnost, hned se převlečeš. Pokud nemáš, tak se cítíš nepříjemně. Není to obdobně s hříchem? Tak proč v něm zůstávat?

 

Možná si řekneš, k čemu se pak doporučuje zpytovat večer svědomí? Také proto, že existuje ještě jeden druh hříchů – zanedbávání dobrého. A to se jen tak snadno neuvědomujeme. Potřebujeme se podívat na celý den, na souvislosti, okolnosti a pak snadněji poznáme, kde jsme dobro vykonali a kde jsme ho zanedbali.

 

Ježíš, jehož jméno ať je velebeno ve tvém srdci, přišel jako život, jako světlo. Tak proč tolik křesťanů zůstává raději ve tmě a živoří? Nevěří mu? Potřebují tvé svědectví, že se dá žít i jinak. Zkus to v těchto dnech. Ne vydržte bez hříchu, ale množit a prodlužovat chvíle, kdy nemáš na duši žádný hřích, když jsi ve světle a v Ježíšovi jsi sám světlem. To ti umožní jasněji smýšlet a být blíže Ježíšovi. Ve chvílích bez hříchu uvidíš mnohé věci či problémy v novém světle, tvé smýšlení bude svobodné od smýšlení tohoto světa, bude tě naplňovat Boží pokoj a Boží radost. Když potom nastane situace hříchu, nezůstaň v ní. Vyznání, lítost, projev lásky. A vzroste pokoj ve světě.

 

Už jen jedna poznámka na závěr. Nedávno jsem slyšel kněze, který věřící vybízel, aby se snažili zůstat bez všedního hříchu, aby mohli získat plnomocné odpustky. Je to svérázná interpretace podmínek jejich získání. Protože k podmínkám patří nemít náklonnost ani k lehkému hříchu, ne nespáchat ani lehký hřích. To první se s Boží milostí dá, to druhé se díky lidské slabosti téměř ani nedá. Takže buď tvůrcem pokoje i tím, že se každý den budeš usilovat být v takovém stavu, abys ty plnomocné odpustky mohl získat.

 

Doufám, že zasvěcení takto žijí J.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk