2. neděle velikonoční C
ROK MILOSRDENSTVÍ
2. neděle velikonoční C
„Milosrdní jako Otec“
Dnešní texty lze vnímat i z pohledu na různé způsoby, jimiž Bůh projevuje své milosrdenství.
Toho základního se dostalo apoštolům, když k nim přišel Ježíš s pozdravem: „Pokoj vám“. A zvláště se ho dostalo Tomášovi, který viděl a uvěřil.
Zvláštního milosrdenství se dostalo také Janovi. Byl ve vyhnanství, ale Bůh mu tam dal velkolepé zjevení, které dnes známe jako biblickou knihu. Nedal mu šanci naříkat nad „zlým světem“, který ho pronásleduje, ale zjevil mu sebe sama… A nakonec můžeme vidět milosrdenství projevené mnoha lidem, kteří toužili po tom, aby na ně padl alespoň Petrův stín.
Všechny tyto projevy Božího milosrdenství jsou důvodem volat společně se žalmistou: „Oslavujme Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky“ (Ž 118,1).
Avšak k tomu, abychom ho vždy a všude vnímali, potřebujeme širší pohled na to, co všechno Boží milosrdenství znamená. Ono totiž neznamená jen to, že nám byly odpuštěny hříchy. Ani jen to, že jsme byli přijati za adoptivní Boží děti. Ale jak to bylo tento týden v posvátném čtení liturgie hodin, Boží milosrdenství znamená i to, že máme podíl na Kristově utrpení, smrti a zmrtvýchvstání, a tím také podíl na vykoupení světa.
Možná řeknete, že ty první dvě věci – odpuštění a přijetí – by nám docela stačily. Že utrpení by už nemuselo být. Ale Bůh nás miluje tak nesmírně (!), že chce, abychom měli podíl na celém jeho díle. I na utrpení a smrti, které podstoupil náš milovaný Ježíš. Tím vlastně dává našemu životu nový rozměr a novou důstojnost – opravdu máme účast na všem, co Bůh koná. Nikoli pasivní jako diváci, ale aktivní svým smýšlením, mluvením, jednáním.
I naše utrpení tak dostávají nový rozměr, což pochopili už mnozí věřící, kteří přijali své bolesti jako spoluúčast na Ježíšově utrpení. Svatý otec František, když vyhlašoval mimořádný jubilejní rok, Rok milosrdenství, k tomu napsal: „Myslím dále i na ty, kdo se z nejrůznějších příčin nebudou moci ke Svaté bráně vydat sami, zejména na nemocné a na ty, kdo jsou staří a žijí sami, takže mnohdy nemohou opouštět svůj domov. Těmto všem velice pomůže, pokud budou nemoc a trápení prožívat jako zkušenost Pánovy blízkosti. On nám tajemstvím svého utrpení, smrti a zmrtvýchvstání ukázal jedinečnou cestu, jež dává bolesti a samotě smysl. Když budou tyto chvíle zkoušky prožívat s vírou a radostnou nadějí a přitom přijímat eucharistii nebo se účastnit mše svaté a společné modlitby, a to i prostřednictvím nejrůznějších sdělovacích prostředků, mohou tak i oni získat odpustky tohoto svatého roku.“ (List papeže Františka k Svatému roku milosrdenství) Není to projev nesmírného Božího milosrdenství, když odpustky Jubilejního roku mohou získat také ti, kdo nemohou přijít do kostela? Máte-li doma nemocné, často jim tuto možnost připomínejte – společně s podmínkou, kterou Svatý otec určil: „… prožívat tyto chvíle zkoušky s vírou a radostnou nadějí“.
Ať je dnešní neděle Božího milosrdenství pro tebe příležitostí vidět svět kolem sebe novým pohledem – vidět, jakými různými způsoby je Bůh k tobě milostivý. I když jsi osamělý či nemocný… Ale i tehdy, když se těšíš ze zdraví a šťastné rodiny… „Neboť jeho milosrdenství trvá navěky...“
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk
