20. neděle v mezidobí A

20. neděle v mezidobí A

 

„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

 

Doufám, že s tou kananejskou ženou z dnešního evangelia se jednou setkám v nebi. Chci jí vyjádřit obdiv nad její vírou. Já mám od malička všechno – výchovu v hluboko věřící rodině, svátosti, křesťanskou formaci, i studium mnoha křesťanských knih, život ve společenství…, no ještě nikdy mi Ježíš neřekl, že moje víra je veliká. Co měla ona? Pohanské bohy – vždyť byla Kananejka – žádné poznání Boha Izraele, žádné Desatero, žádné oběti v Jeruzalémě. A přece jí Pán pochválil, obdivoval a vyslechl. „Ať se ti stane, jak si přeješ“ (Mt 15,28b).

 

Vnímám toto čtení jako pokračování tématu z minulé neděle, když jsem psal o Pavlově bolesti kvůli nevěře jeho bratří podle těla. Tak velmi toužil po jejich záchraně, že byl ochoten být raději sám zavržen, jen aby oni byli spaseni. Dnes podobnou touhu projevuje pohanská žena. Tak velmi chce dosáhnout uzdravení své dcery, zmítané zlým duchem, že je ochotná snést všechno, dokonce i nejhorší ponížení, když Ježíš přirovnává pohany k psíkům (nečekané z Ježíšových úst, viďte?).

 

S jakou lehkostí však žena přijala (zdánlivě) odmítnutí: „Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů.“ Věděla, kdo je ona, věděla, kdo je Ježíš. A především věděla, co chce, a chtěla to za každou cenu.

 

A zde je souvislost s textem minulé neděle. Vzpomeň si na člověka – možná z rodiny, z práce, souseda, pro kterého chceš vyprosit, dosáhnout dar uzdravení, záchrany, obrácení. Jsi ochoten pro to udělat všechno? Všechno ne ve smyslu lidských možností, ale božských: jít za Ježíšem a křičet za ním: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův, protože…“?

 

Vezmi si do ruky Písmo a čti si dnešní evangelium (Mt 15,21-28). Vžij se do situace kananejské ženy a čti ho dokola tak dlouho, dokud nebudeš plakat a křičet pro nějakého ztraceného člověka. Dokud nebudeš mít před sebou Ježíšovu tvář, který ti řekne: „Ať se ti stane, jak si přeješ“.

 

Pro záchranu člověka je třeba křičet. K Bohu a na Boha. Že tě budou slyšet sousedé? No a co? Četl jsem příběh člověka, který denně křičel ve svém bytě za obrácení svých sousedů. Všichni ho slyšeli přes větrací šachtu a mnozí z nich se obrátili…

 

Kéž se tak stane!

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk