20. neděle v mezidobí B

ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

20. neděle v mezidobí B

 

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

 

A zase o eucharistii. Pokud se ti zdá, že je toho příliš a že pořád píšu to samé, jen jinými slovy, tak věz, že miluji Ježíše a rád se s ním setkávám. Setkání v eucharistii je nejvíce spolehlivé. Stojí totiž na Ježíšově slově, zvláště na tom, které posloucháme v evangeliu už třetí neděli. Když se s ním setkávám v modlitbě či v přírodě anebo v jiných lidech, mnoho závisí od mého vnitřního rozpoložení, nejednou nemám jistotu, zda to, co „slyším“, je skutečně Ježíšův hlas; zda to, co vnímám smysly, také správně interpretuji. Ale když přijímám eucharistii, tak mám stoprocentní jistotu (stejnou, jako když přijímám třeba svátost smíření), že je to setkání, spojení, společenství se živým Bohem. A to je to, co mě proměňuje na jiného člověka. Starý odumírá a rozvíjí se nový. Je to postupný proces, ale jistý, přestože v něm někdy dělám chyby.

 

Písmo svaté nazývá takovéto smýšlení moudrostí (vzpomeň si na první i druhé dnešní čtení). A tak každý, kdo se snaží podle toho žít, je moudrý, třebaže je to analfabet a člověk bez vzdělání.

 

Patříš mezi moudré lidi? Moudré Boží moudrostí?

 

Vzpomínám si na příklad, který jsem před pár lety slyšel jako skutečný příběh ze Spišské diecéze, ještě před válkou. Jeden kněz měl přítele kněze, který vyučoval v semináři v Spišské Kapitule. Ten jednou přijel k němu na dovolenou. Domácí pan farář ho tedy požádal, zda by mohl mít v neděli kázání, že i on si trochu odpočine a lidé budou mít změnu.

 

A tak v neděli vyšel na kazatelnu host a dlouze, předlouze se usiloval dokázat přítomnost Pána Ježíše v eucharistii. Taky že se trochu zamotal, a kázání skončilo tak nijak… Domácí pan farář to celé poslouchal a v duchu si říkal, copak z toho bude. A tak po kázání vyšel mezi lidi před kostel, kde mu řekl jeden z chlapů: „Pane faráři, až dodnes jsem nikdy nepochyboval, že Pán Ježíš je ve svátosti oltářní skutečně přítomen. Ale po dnešku už nevím… Přece když takový učený pán nemá jistotu, jak ji mohu mít já, obyčejný sedlák?!“

 

Pán farář pochopil, že je zle, a tak následující neděli vyšel na kazatelnu a promluvil takto: „Drazí věřící, Pán Ježíš v eucharistii je, anebo není. Tedy tam je! Amen.“

 

Pán Ježíš v eucharistii opravdu je. Setkání s ním a život s ním má být středem našeho křesťanství. Chci vždycky myslet, mluvit a jednat tak, a jen tak, abych mu působil radost. A mně to přinese věčný, blažený život. Pojď se mnou po této cestě.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk