27. neděle v mezidobí C

ROK MILOSRDENSTVÍ

27. neděle v mezidobí C

 

„Milosrdní jako Otec“

 

Myslím si, že klíčem ke všem dnešním čtením je mezizpěv: „Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!“

 

Prorok naříká nad zlobou, upozorňuje na ni, ale Bůh ho volá k trpělivosti a víře.

Pavel biskupovi Timotejovi připomíná, jak má žít.

Ježíš mluví o věrném plnění úkolů, které je projevem víry menší než hořčičné zrnko.

 

Prorok mohl na Boha zanevřít, neboť na jeho volání neodpověděl změnou situace, potrestáním viníků a osvobozením utiskovaných.

 

Timotej se mohl na Pavla rozzlobit, že on je přece biskup a co mu má kdo mluvit do jeho života.

 

A apoštolové? Vždyť Ježíš na jejich prosbu nereagoval; kdoví, zdali ji vůbec vyslyšel. A na první pohled to vypadalo, že jim vyčítá, že nemají ani jen takovou víru jako hořčičné zrnko!

 

Použijme však pro tyto texty zmiňovaný klíč a podívejme se na ně slovy žalmisty.

 

Poslouchal-li prorok Boží hlas, velmi dobře pochopil, že křivda a nepravost jednou skončí, že Boží zaslíbení vysvobození se naplní. Vytrvá-li ve víře v Boha, který „oplácí nepravost“.

 

Pokud Timotej vnímal, že skrze Pavla k němu promlouvá Bůh, věděl, že Pavel má pravdu, že přesně vystihl jeho slabá místa, a že Pavlova doporučení přinesou do jeho služby nový oheň.

 

Také apoštolové poslouchali Ježíše a poznali, že jejich posláním je věrně plnit úkoly, které jim Bůh svěřil. Že jim stačí taková víra, jakou právě mají, že nepotřebují „hory přenášet“, jen ochotně a věrně zvěstovat evangelium. „Přenášení hor“ v srdcích lidí je už pak úkolem pro Boha.

 

Každý den na ohrožuje tvrdost srdce, zvláště máme-li rozvinutý cit pro spravedlnost. Mnohé nepravosti ve světě nás nutí zlobit se, vyčítat Bohu, že jenom přihlíží, že nejedná. No žalmista nám připomíná, že máme „poslouchat Boží hlas“, že máme na svět kolem sebe hledět tak, jako Bůh. Pokud to dělat nebudeme, zatvrdnou nám srdce a začnou války. Malé – třeba v rodině, mezi manžely, na pracovišti, ale i velké – jak to vidíme například v Sýrii.

 

Dnes jsme pozváni uhasit všechny konflikty nejprve ve vlastním srdci, a poté v našich vztazích. Je to našim každodenním úkolem, povinnost, které se nemůžeme zbavit obviňováním Boha. Kéž nám nezatvrdne srdce...

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk