3. neděle v mezidobí A

3. neděle v mezidobí A

 

„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

 

Předpokládám, že mezi čtenáři těchto textů je už velmi málo – pokud vůbec – takových, kteří někdy zakusili jásot u žní. A asi nikdo, kdo by plesal při dělení se o kořist J. Přesto nám církev předkládá text s těmito obrazy (Iz 8,23b – 9,3). K čemu je to dobré?

 

Ve svém životě totiž potřebujeme okamžiky radosti, plesání, jásotu. Velmi dobře si pamatuji maminčin úsměv, když možná před padesáti lety stála u mlátičky, do níž chlapi házeli snopy obilí, a bylo vidět, že úroda ječmene je velmi dobrá. Ještě mám v uších hlas svého bratra, který mi loni na podzim telefonoval, že místo běžných 40 – 50 pytlů brambor jich ze stejného pole sklidil 90. A mohl bych zavzpomínat ještě na jiné radostné vzpomínky, nejen z oblasti zemědělství.

 

Dnešní texty nám říkají, že takováto „pozemská“ radost je obrazem větší radosti – té, kterou prožíváme, když přejdeme z naprosté tmy do světla, když se dostaneme z beznadějné situace, když nemáme východisko, a najednou se otevřou dveře. Přesně tím byl pro Židy nástup Ježíše na scénu. Byl hojným naplněním proroctví, která se mnohým zdála pouze jako nesplnitelné sny, vždyť některá z nich se opakovala nebo četla už dlouhá staletí, a nic se nedělo. A najednou je to tu: nějaký Ježíš chodí po Galilei, učí, hlásá a uzdravuje. Světlo v temnotách!

 

Církev nám připomíná, že totéž světlo v temnotách zazářilo i nám. Ježíš Kristus je to světlo. Neboť my jsme byli ve tmě – dokud jsme křtem nepřijali světlo. My jsme byli ve tmě, dokud jsme osobně neuvěřili Ježíšovi a nepodřídili mu svůj život. Od té doby kráčíme ve světle, ačkoli tma nás přitahuje… No „Hospodin je mé světlo a má spása…“! Vždycky se mohu (a mám) odvrátit od toho, co mě z tmy pokouší jako něco třpytivé, přitažlivé, no svým falešným světlem to jenom maskuje tmu, která je za každým pokušením. A vždycky se mohu obrátit k Ježíšovi, který i dnes – a také pro mě – zvěstuje osvobození, uzdravení, vykoupení.

 

Staň se tedy sběratelem radosti. Zapisuj si (možná i doslova, nejen do srdce) události, situace, když jsi plesal a jásal, neboť jsi byl vysvobozen, ukázalo se nečekané východisko, dostal jsi překvapující dar… Slovem radosti, když ti zazářilo světlo ve tmě. A usiluj se v nich vidět Boží ruku. No nenech si je pro sebe – staň se světlem, hlasatelem Světla pro ty, kteří kolem tebe žijí ve tmě.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk