3. neděle v mezidobí B

ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

3. neděle v mezidobí B

 

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

 

Všiml sis, jak někteří sportovci či sportovní týmy mění trenéry? S cílem dosáhnout lepších výsledků, zvítězit, mít úspěch. Také mě minulou neděli oslovila slova v jistém kázání, kde kněz řekl, že Janovi učedníci odešli za novým učitelem. Zarezonovalo to ve mně, protože to vystihuje podstatu obrácení - zanechám učitele, který mě sice vedl, ale výsledek se nedostavoval, cíl se neblížil. A přilnu k takovému, který mi dává záruku úspěchu.

 

Ostatně, řekněme si pravdu, není snad smyslem křesťanství dosáhnout úspěchu? Stávám se křesťanem proto, že Bůh mi nabízí odměnu, po níž celou bytostí toužím - věčný a přitom šťastný život. I v jednom žalmu, který je slovem Božím, se modlíme: „Pane, popřej zdaru!“

 

Tato slova by měla být životním heslem každého, kdo uvěří Ježíšovi, dá se pokřtít a chce dosáhnout přislíbenou věčnost. Ale...

 

Ale rádi rezignujeme. Jak Jonáš v dnešním čtení. Po všelijakých peripetiích se dostal do Ninive a tři dny procházel městem a ohlašoval Boží trest. V podstatě mohl Bohu říct: „Pane, tak jsem splnil svůj úkol, teď chci odměnu.“ A Bůh mu ji taky opravdu dal - celé město se obrátilo a činilo pokání. Jonáš je možná nejúspěšnějším kazatelem všech dob. Jak se však postavil k odměně? Chtěl jinou, chtěl vidět, jak Bůh Ninive zničí, jak jeho obyvatele zabije... Proto rezignovaně sedí pod skočcem a chce umřít.

 

Taková je naše lidská ubohost. Máme svou představu o odměně, o úspěchu. Pokud se nedostaví, měníme trenéra. Je-li však mým trenérem, mým učitelem Ježíš, za koho jej vyměním? Můžu ho vůbec vyměnit? Ano, mohu. Ale vždycky je zde zásadní otázka: Za koho vyměním Ježíše? Za nějakého guru? Za věštkyni? Za nějakého politika? Za peníze? Takovéto výměny se dějí, ale nikomu z nich, co to udělali, nepřinesou úspěch v podobě vysněného štěstí a života. Pouze a jedině Ježíš ho nabízí, slibuje a dokonce dává záruku - své zmrtvýchvstání. Jenom ten, kdo má moc nad smrtí, může slíbit věčný a šťastný život.

 

Možná řekneš, že jsi to s Ježíšem už zkusil a není to nic světoborného. Trápení, dluhy, nemoci, nenávist okolí, samé útoky... Ježíš ti však říká, že v tom jde s tebou. Nejsi v tom všem sám. Žádný guru či politik nebude s tebou, když budeš v nemocnici. Ježíš ano. Věštkyně ti nepošle peníze, když tě postihne nějaké neštěstí. Ježíš bude s tebou, a bude-li to třeba, přes jiné své děti ti pošle i peníze či jinou pomoc.

 

Něco jiného je, že proč to trvá straaaašně dlouho. Dokonce existuje kniha s takovým názvem: Protože navždy trvá dlouho. Je o zasvěceném životě (vnímáš, že probíhá Rok zasvěceného života?), o tom, že zasvěcený život neznamená dosáhnout dokonalosti v okamžiku složení slibů, ale namáhavou cestu. Jeden můj kamarád zadefinoval zasvěcený život jako „stav nedokonalosti“, jako cestu přijímání svých selhání a neustálého úsilí o zlepšení se. Stejně tak i život nás, jinak zasvěcených (třeba v manželství), je cestou, která trvá od přijetí křtu po smrt. Je rozmělněná na drobné. Například s manželkou se už týden učíme nazpaměť úryvek z Listu Židům (10,19-25). Jde nám to pomalu, vždyť taky už nejsme nejmladší. No není to jen o učení se, ale i o tom, že daný text stále lépe poznáváme a snažíme se přenést ho do svého života. Když ho budeme umět zpaměti, budeme to pokládat za úspěch. Když ho budeme umět praktikovat, bude to další úspěch (doufám, že jich bude mnoho. Když se jednou naše naděje na vstup do nebe skrze Krista naplní, bude to definitivní úspěch. Ale je pravda, že to trvá straaaašně dlouho - nejenom učení, ale i realizace. Vybrali jsme si však za učitele Ježíše a věříme mu, že formace, kterou procházíme, má věčný cíl a smysl.

 

Dnes v evangeliu slyšíme, jak Ježíš oslovil Jakuba a Jana, Petra a Ondřeje. V té chvíli přijali jiného učitele a prvním projevem jejich poslušnosti Kristu bylo to, že zanechali všeho. Všeho, co jim bránilo být pro Boha.

 

Kdo bude tvým učitelem tento týden? Jak se to projeví na tvém konání po přečtení těchto myšlenek?

 

* * *

 

Když píšu tyto texty, vždy se modlím, aby měly úspěch. Aby nalezly odezvu v srdci někoho, kdo si po jejich přečtení vybere Ježíše za učitele a důsledně půjde za ním. Těším se na chvíli, kdy se s těmi lidmi setkám v nebi a budu se divit, co je z těchto písmenek oslovilo. Jsem moc rád, že je to všechno v Boží režii... „Pane, popřej zdaru“ (Ž 118,25).

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk