33. neděle v mezidobí C

ROK MILOSRDENSTVÍ

33. neděle v mezidobí C

„Milosrdní jako Otec“

Pomocný krakovský biskup Grzegorz Ryś ve své knize Skandál milosrdenství hovoří o tom, co pokaždé nejvíce vnímá na obrazu Božího milosrdenství. Říká, že jsou to Ježíšovy rány. Nejsou nijak zvýrazněny, v podstatě jsou jen naznačeny. No i tak – říká – při pohledu na ně mu běhá mráz po zádech. Představuje si totiž, že když se Ježíš vrátí, nebude mít v rukách desky Desatera ani Písmo svaté otevřené na stranách, kde jsou Blahoslavenství, nýbrž nám bude ukazovat svoje rány.

A pokračuje: „Ježíš ukazuje rány, kterou jsou symbolem porušené smlouvy, zklamané lásky, zrady někoho nejbližšího. Naše víra není vírou v přikázání, ale vírou v Osobu. A hřích je rána, kterou této osobě způsobujeme. Jedna věc je porušovat zákon (doslova lámat zákon), druhá věc je lámat srdce.

Proto dokud se nepostavíme před zmrtvýchvstalého Ježíše, který nám odhalí svoje rány a řekne: „Pokoj vám“; dokud neodpovíme jako sv. Tomáš: „Pán můj a Bůh můj“ (Jn 20,28), a jako svatá Faustýna: „Ježíši, důvěřuji ti“ – do té doby nepochopíme, čím je v křesťanství hřích, odpuštění a milosrdenství. Od tohoto setkání však utíkáme, neboť snést ho je příliš těžké. Hřích není porušením zákona, ale zasazením smrtelné rány někomu, koho miluji a kdo je připraven ve jménu lásky obětovat za mě dokonce i svůj život… Porušit zákon není nic; zatímco zklamání největší lásky všechno.“

My bychom raději uvítali, kdyby Ježíš přišel s Desaterem. Všechno by bylo jasné – spočítaly by se plusy a mínusy a rozsudek víme už dnes. No Ježíš přijde s ránami, které každému říkají: Tys mě přibil na kříž.“ Co v nás pohled na Ježíšovy rány vyvolá? Zděšení? Důvěru?

Dnes se zavírají Brány milosrdenství ve všech katedrálách a kostelích po celém světě, kromě Baziliky sv. Petra v Římě. Jakoby se tím symbolicky naznačovalo, že jednou přijde konec. A zároveň i to, že úplný konec, plný radosti a vítězství nalezneme u sv. Petra, tj. v církvi. Ta nám totiž vždycky ohlašuje, nabízí i zprostředkovává Boží milosrdenství.

Pokud tě dnes představa pohledu na Ježíšovy rány děsí, neboj se! Stále je otevřená cesta. Církev má stále služebníky, kteří mají moc odpouštět hříchy, přinášet uzdravení duše i těla. Takže když přijde den Ježíšova návratu, budeš se moci podívat na jeho rány jako na znaky tvé záchrany, nikoli odsouzení.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk