4. neděle adventní C

ROK MILOSRDENSTVÍ

4. neděle adventní C

 

„Milosrdní jako Otec“

 

K 26. neděli v mezidobí jsem napsal, že si chci k Roku milosrdenství vytvořit seznam 50 lidí, kterým bych rád nějakým způsobem zprostředkoval Boží milosrdenství. Navzdory vícero (chabým) snahám najít si čas a naslouchat, koho mi Bůh ukáže, se mi to nepovedlo, ale spíše jsem začal vnímat, že jejich jména budu poznávat postupně, jakoby průběžně. A tak tomu i je. První byla Alena. Druhý Štěpán. Následovat bude Míra a po něm Pepa. U těchto dvou jmen jsem však poněkud zaskočen. Míra je celý týden v práci a naposledy jsme se viděli někdy v létě. A Pepa je ve vesnici známý alkoholik, se kterým jsem „mluvil“ pouze jednou, když jsme ho v zimě s manželkou zachraňovali před umrznutím. Jinak o něm jenom slyším a není to nic lichotivého. Pane, připravuješ pro mě nějaké setkání s Mírou a Pepou? Prosím pro ně i pro sebe o otevřené srdce, plné pochopení a tvé lásky.

 

Svatý otec tento týden při generální audienci ve středu zdůrazňoval, že nejprve je třeba otevřít bránu svého srdce Ježíšovi, a až pak má význam projít Svatou bránou některého chrámu a splnit podmínky k získání plnomocných odpustků. Přesně o tom je Rok milosrdenství – uznat, že já sám jsem hříšný, že potřebuji milosrdenství, přijmout ho ve svátosti smíření a putováním ke Svaté bráně; no pak vyjít z chrámu a projevovat milosrdenství především nejbližším, ale i všem, které mi Bůh ukáže.

 

V neděli jsem byl v naší katedrále na otevření Svaté brány. Jelikož jsem přišel poměrně brzy, asi půl hodiny jsem stál před katedrálou v modlitbě a hleděl na vyzdobenou bránu. Najednou mě oslovil  bezdomovec, zdali nemám pár drobných na kuře. V průhledné igelitce měl několik rohlíků, kus chleba a pivo. Bylo mi jasné, k čemu chce peníze. Pustil jsem se s ním však do rozhovoru, přičemž jsem vnímal, že Bůh mi jej posílá těsně před otevřením Svaté brány, abych mu projevil blízkost. Tak jsem mu nějaké drobné dal a chvíli jsme si popovídali. Jmenuje se Vláďa. Prosím tě, pomodli se za něj. Hned teď: Pod ochranu tvou...

 

Možná si řekneš, že ty takových příležitostí nemáš. Ale to není pravda. Už jen sledování televizních zpráv je příležitost modlit se za živé i mrtvé (víš, že to je skutek duchovního milosrdenství?) A když vyjdeš z domu s otevřeným srdcem, tak určitě po cestě potkáš pár lidí, které můžeš alespoň s úsměvem pozdravit. Ani nevíš, co všechno tím můžeš způsobit, jakou lavinu dobra spustit. Jenom se nedívej na nikoho zvysoka, ale v každém viď bratra či sestru v Kristu, skrze něhož tě sám Bůh chce obdarovat svou láskou. Protože ačkoli to nepatří mezi „oficiální“ skutky milosrdenství, určitě takovým je i umožnění druhým projevit mi lásku a dobrotu, projevit mi milosrdenství.

 

Vezmi si jako příklad Marii z dnešního evangelia. Mohla zůstat po andělově zvěstování doma a možná se stravovat myšlenkou, co a jak bude. Ona však spěchá, protože vnímá, že její příbuzná potřebuje pomoc. Jaký musel být její úžas (a radost), když jí Alžběta řekla slova pochopení a dobroty. Výsledkem byl Magnifikat...

 

Svatý otec říká, že naše milosrdenství změní svět. Jenom musíme být ochotní jednat. Začni modlitbou, pokračuj pozdravem a úsměvem. Bůh ti dál ukáže, jak se dostat až k jeho oslavě za veliké věci, které chce skrze tebe učinit a také je učiní.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk