4. neděle aventní B

ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

4. neděle adventní B

 

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

 

V první části filmu Hobit je scéna, kde Bilbo vysvětluje svým společníkům, proč zůstává s nimi. Hobit říká asi toto: „Já mám domov, vím, co znamená radovat se z domu, z krásné zahrady, z blízkých. Vy ho nemáte, no hledáte ho. Proto zůstávám s vámi, abych vám ho pomohl najít.“

 

Nemohu při těchto slovech nemyslet na Ježíše. Měl nádherný domov u Otce. Věděl velmi dobře, co to znamená být doma a být milován. No právě to jej vedlo k tomu, aby přišel k lidem, kteří svůj domov ztratili, a aby jim pomohl nalézt ho. Neboť my lidé nejsme doma zde na zemi, zkažené a plné neštěstí, katastrof, zla v rozmanité podobě… My jsme doma v ráji, v nebi. Tam, kde nebude slz ani bolesti ani neštěstí. Možná zjistíme, že je to stejná země, na níž jsme teď, ale proměněná, nová země…

 

Neznali jsme však cestu. Proto přišel Ježíš, aby nám ji ukázal. On sám je cesta… Domů, k Otci. Přesně o tomto jsou dnešní čtení. „Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě“ (2 Sam 7,11). Neuvěřitelný příslib! Bůh si vyhrnul rukávy a postavil ti dům!!!

 

Víš, o čem jsou Vánoce? O tom, že Bůh plní tento příslib. Vím, mnozí tyto svátky nemají rádi, protože nemají skutečný domov, protože je vnímají jako dárečky, jídlo a pití, jako nudu. Ale to není smysl blížících se svátků. Jsou to svátky o domově. O tom, že Bůh k nám přišel, aby nám ukázal cestu domů. A rodinu, pozemský domov, nám dal, abychom už zde na zemi zakoušeli předchuť toho definitivního domu. Vím, že mnohé rodiny nejsou obrazem nebeského domova. Ztratili cíl a „zabydleli“ se zde na zemi v domnění, že si tu vystaví nějaký definitivní domov. To však nelze a ani Bůh to nedovolí – neboť „naše vlast je v nebesích“ (Flp 3,20). Pokud to někdo přece jen zkouší, dříve nebo později se všechno rozpadne – jako babylónská věž…

 

Myslím si, že mnozí lidé nemají rádi Vánoce i proto, že přespříliš připomínají touhu každého srdce – mít domov. No takováto touha, není-li naplněna, bolí. Jestliže není naděje či cesta pro její naplnění, tak se člověk stěží vyhýbá všemu, co tu touhu připomíná, oživuje, včetně Vánoc. I to je důvod, proč je tak důležitá uspořádaná rodina – v ní se tato touha v nějaké míře naplňuje. Rodina je předobrazem domova, který nám připravuje Pán.

 

Mám domov, dostal jsem tento mimořádný dar po letech vnitřního bezdomovectví před necelými šesti lety. No musím konstatovat, že k tomuto daru jsem dostal ještě jeden – touhu po definitivním domově. Je mi zde na zemi dobře, ačkoli nejsem bohatý, ani zdravý, ani celebrita, bez významného postavení… Ani netoužím po ničem z toho. Chci jít Domů…

 

V tomto směru se cítím jakoby členem nějakého institutu zasvěceného života. Právě zasvěcení jsou totiž opravdoví bezdomovci v duchovním významu slova. Přestože mají střechu nad hlavou, vnitřně jsou na zemi doma všude a nikde. Vnějším projevem toho je připravenost kdykoli se přestěhovat na jiné místo, nejednou i daleko do zahraničí, neboť vědí, že jsou na cestě. A kdo je na cestě, nebude si přece u ní stavět dom, protože ví, že zítra musí jít dál. To je jeden z důvodů existence zasvěceného života – připomínat nám nezasvěceným, že si nemáme příliš zvykat na „můj dům“. Říkají nám, že těch 30-40-60-80 let, které v nějakém domě prožijeme, skončí a odejdeme do definitivního domova. Bohužel, ne všichni. Někteří zůstanou z vlastního rozhodnutí bezdomovci navěky…

 

„Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě“ (2 Sam 7,11). Nádherný příslib! Dává člověku perspektivu. Pokud si někdy stavěl dům či sháněl byt, víš, co to znamená. Ale Bůh dává příslib, který je víc než nějaký prostor k bydlení. Dává příslib domova.

 

Když se připravuješ na slavnost Narození Páně, zahrň do své přípravy také vděčnost za domov. Ten pozemský, ale hlavně za ten, který je pro tebe připraven v nebi. Jsi-li zasvěcený, podívej se na svůj život, zda je dostatečným znamením toho, že tvůj jediný domov je v nebi. Jsi-li diecézní kněz či biskup, zkontroluj svůj byt, zdali je v něm vidět, že tu nejsi navěky. Jsi-li manžel či manželka, popovídejte si o svých touhách – je mezi nimi také touha po nebi? Jsi-li svobodný či svobodná, možná bez perspektivy manželství, prozkoumej, zda tě převelká touha po pozemském domově nesvazuje při hledání nebe…

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk