5. neděle v mezidobí A

5. neděle v mezidobí A

 

„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

 

Ve čtvrtek 2. února měl Svatý otec František v Bazilice sv. Petra mši svatou pro zasvěcené, při které pronesl mimořádně důležitou promluvu. Mluvil o zpěvu oslavných písní a o snění. Zaskočilo mě to, možná i proto, že tento papež nezpívá. Tedy slyšel jsem ho zpívat pouze jednou – na setkání Hnutí obnovy v Duchu svatém zpíval svou oblíbenou píseň Vive Jesus El Seňor (Žije Ježíš, náš Pán).

 

Papež hovořil o Simeonově oslavné písni v jeruzalémském chrámě, mluvil o naplnění snů již starých lidí Simeona a Anny – snů setkat se s živým Bohem, uvidět Mesiáše na vlastní oči. A říkal, že všichni jsme povoláni pokračovat v tomto zpěvu a ve snech našich otců. Ovšem, Svatý otec promlouval k zasvěceným u příležitosti Dne zasvěceného života, ale ve své homilii uvedl, že se to netýká jenom jich, ale všech. Každý křesťan je povolán snít o setkání s Bohem a vydávat o tomto setkání svědectví. Každý křesťan je povolán zpívat o splnění naděje, jakou setkání s Bohem přináší. Skus si z tohoto pohledu přečíst dnešní druhé čtení (1 Kor 2,1-5). Nejsou Pavlova slova oslavnou písní o působení Boha v jeho životě? Nejsou naplněním jeho sna, aby pohané poznali a milovali Krista?

 

V souvislosti s tím Svatý otec upozornil na pokušení přežít. Na uspokojení se se zaužívanými strukturami, způsoby práce, životním stylem. Mluvil o sterilitě, jakou přináší absence snů a nezpívání. Jak velmi jsme tím ohroženi. Zvláště když našim křesťanským životem je pouze nedělní mše, ráno a večer nějaká narychlo odříkaná modlitbička a v lepším případě i zpověď k prvnímu pátku. Když jsme se uspokojili s tím, že Bohu patří jen hodina týdně, no ostatním bohům dáváme mnohem víc.

 

Ať už je průměr mezi tím, co dáváme Bohu, a tím, co dáváme světu, jakýkoli, stále máme co vylepšovat. Začni proto snít. Jako základ si vezmi první čtení (Iz 58,7-10). Přečti si, o čem sní pro tebe Bůh. A na základě tohoto Božího snu začni Hospodinu zpívat novou píseň jednáním. Přidej k tomu evangelium (Mt 5,13-16) a vnímej Ježíšův sen o každém jeho učedníkovi. O tom, že jsi solí a světlem. Že neexistuje nic, co by tě mohlo zastavit v konání dobra. Tedy pokud se sám nezastavíš a neuspokojíš se s tím, že nějak to tu na zemi přežiješ a pak se uvidí…

 

Máme před očima Boží sen a realitu. Zřejmě je v životě mnohých z nás mezi nimi veliký rozdíl. Kéž to však není důvodem k zoufalství, ale k obnovení úsilí mít Ježíše opět na prvním místě. Začni tím, že se posadíš před Ježíše – doma či v kostele – a představ si, jak touží, abys byl světlem, abys byl solí. Pak se nech od něho očistit – možná ti připomene tvá selhání a temnoty ve tvém srdci. Když mu je odevzdáš v lítosti a pokání, zazáříš. Nakonec jej popros, aby tě naplnil svým Duchem, a dej se mu k dispozici pro konání dobra, které pro tebe připravil.

 

Co bude výsledkem? Brzy budeš zpívat Hospodinu chvalozpěvy. Jako Simeon. Každému budeš hovořit o Ježíšovi. Jako Anna. A nebudeš je zpívat sám, budou s tebou všichni, pro které se staneš Božím světlem.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk