5. neděle velikonoční B

ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

5. neděle velikonoční B

 

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

 

Velmi rád si prohlížím na youtube video s průvodem s Oltářní svátostí. Obrovskou monstranci se svátostí nesou na ramenou čtyři kněží a tisíce lidí zpívá píseň Vive Jesus el Seňor! (Žije Ježíš, Pán!) Vždy přitom vnímám nesmírnou úctu, jakou mají ti lidé k Ježíšovi, ale zároveň nesmírnou lásku Boha, který chce být lidem co nejblíže. Jak říká v dnešním evangeliu, chce zůstat, zůstávat v nás. Pokud my jen trochu toužíme být s ním, zůstat s ním.

 

Máme nesmírnou výsadu, jakou nemá žádné jiné náboženství – Bůh chce být s námi. Ne jako nějaký pán vesmíru, leč jako otec. Celé dějiny lidstva jsou poznamenány touto jeho touhou, která se naplní na konci věků. Ale i pro nás, kteří se toho konce zde na zemi možná nedožijeme, platí nabídka být s ním. Eucharistie je úžasným darem, ve kterém můžeme být s Bohem, nejenom ho vidět a dotýkat se ho, ale přímo a doslova se s ním stávat jedno. Bůh se neštítí přijít do naší bídy, do našich špinavých srdcí. Mnohé případy obrácení dokonce napovídají, že přichází i do srdcí, která bychom my nikdy nepokládali za hodná být příbytkem Boha. Bůh si umí najít cestu do každého srdce. Jenom potřebuje k tomu nás, co jej milujeme a věříme mu. Potřebuje naše svědectví. Jaké?

 

Nuže, věříme-li, že Ježíš je našim Pánem a Bůh našim Otcem, měli bychom s ní prožívat co nejvíce času. Dokonce veškerý čas. A mělo by být na nás vidět, že žijeme s Bohem. Svatý Jan Pavel II. tomu říkal budovat civilizaci lásky. Tj. žít ve stejném prostředí jako ostatní lidé, ale žít v něm jinak jako ostatní – žít ve víře, naději a lásce. Toto si potřebujeme rozmělnit na drobné a každý den to přenášet do našeho každodenního života.

 

Začneš-li to uskutečňovat, objeví se ve tvém životě nové hříchy. Bohužel. Ale souvisí to s tím, že jsme příliš splynuli se svým prostředím, a i naše smýšlení je nejednom vzdálené od Boha. Jako třeba situace, kdy mi jeden známý říkal, že si chce zřídit odběr vody načerno. A já jsem mu na to řekl, že jasně, ať si to udělá. Nepřeji ti ty výčitky svědomí, které jsem pak měl. Nakonec to neudělal, ale já jsem se v dané situace nezachoval jako Boží dítě – podpořil jsem lež…

 

Možná si řekneš, že je to drobnost, která nestojí za řeč. Ale pokud chci opravdu konat Boží dílo, nemohu souhlasit se zlem! V jakékoli podobě (1 Sol 5,22). Proto vím, že mě ještě čeká rozhovor s tím člověkem. Mám z toho strach. Ale na druhé straně vím, že Ježíš v tom bude se mnou. Vyznal jsem mu svůj hřích a on zařídil, že skutek se nakonec nestal. Ale je zapotřebí vydat svědectví pravdě. S láskou…

 

A proto jsem denně s Ježíšem. Toužím, aby byl milován ode všech, s nimiž se setkávám. I od mnoha těch, které jsem nikdy neviděl a neznám je, ale jsou to moji bratři a sestry, neboť Bůh jim dal život…

 

Chci být s Ježíšem stále. Nejde mi to. No vím, že můj Milovaný přijímá mé úsilí a těší se z mé touhy. On dokončí zbytek.

 

Když jsem si naposledy prohlížel zmiňované video, youtube mi nabídl další – jak Svatý otec František zpívá píseň Vive Jesus el Seňor na Olympijském stadionu v Římě. Víme, že při liturgii nikdy nezpívá. Jaká síla je v té písni, zejména když se zpívá před eucharistií, že i papež ji zpívá! Udělej dnes radost Ježíšovi a zazpívej mu nějakou píseň, která se ti líbí. Alespoň Aleluja. Projev radost z toho, že Bůh zůstává v tobě a ty v něm. Bůh ti nezůstane dlužný za tento dar zpěvu z lásky…

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk