Ježíše Krista Krále C

ROK MILOSRDENSTVÍ

Ježíše Krista Krále C

 

„Milosrdní jako Otec“

 

„V tento den, po uzavření Svaté brány, budeme naplněni pocity vděčnosti a díků k Nejsvětější Trojici, že nám darovala tak mimořádný čas milosti“ (Misericordiae Vultus 5).

 

Dnes nemůžeme mít jiné téma, než vděčnost. Když kvůli ničemu jinému, tak kvůli poslušnosti Svatému otci, který před rokem jakoby prorocky mluvil, co budeme dnes prožívat – jsme „naplněni pocity vděčnosti a díků k Nejsvětější Trojici“.

 

Možná si říkáš, že až tak nemáš za co děkovat, že se nic mimořádného nestalo. Když se však podíváš na svůj život, na život farnosti, diecéze a celé církve Božíma očima, když vystoupíš ze svého omezeného obzoru, tak důvodů k vděčnosti vůči Bohu najdeš tisíce. Jen otevři oči…

 

Děkujeme za Svatého otce, který měl odvahu vyhlásit mimořádný Rok milosrdenství, za všechny jeho katecheze a povzbuzení, jimiž nás neustále inspiroval k přijímání a prokazování milosrdenství. Osobně jsem velmi vděčný za jeho skutky milosrdenství, když přicházel opravdu k lidem na okraji. Vzpomínám si obzvláště na Jubileum mladých, Jubileum lidí bez domova či Jubileum vězňů. A úplně mě dostal posledním skutkem milosrdenství – setkáním s rodinami sedmi kněží, kteří zanechali svého povolání. Je to nesmírný projev lásky, zájmu, dobroty…

 

Děkujeme za všechny Svaté brány, zvláště za ty, jimiž jsme mohli i sami projít. Pokud dobře počítám, prošel jsem osmi. Kolik duší bylo vysvobozeno z očistce díky mnohým, kteří denně procházeli branami milosrdenství. Znám lidi v některých farnostech, kde Brána milosrdenství byla, kteří si dělali seznamy, pro koho každý den získají plnomocné odpustky, a usilovně bojovali, aby se nezamotali do hříchu a tak mohli splnit podmínky pro jejich získání.

 

Děkujeme za mimořádné misionáře milosrdenství, Na Slovensku jich bylo 8. Vykonali nesmírně důležité dílo, jehož výsledky jednou uvidíme na věčnosti.

 

Děkujeme za všechny menší či větší aktivity ve farnostech, které například pomohli mnohým snadněji se zpovídat – přijímat milosrdenství. A jiné, které zase byly projevem milosrdenství k nuzným ve všech rovinách.

 

A děkujme hlavně za to, milosrdenství, jehož se dostalo nám osobně. Za to, které vnímáme – odpuštění (nejenom svátostné), smíření, náprava vztahů i křivd… Ale v hluboké víře ještě více děkujme za to, o kterém ani nevíme – když Bůh ze své milosrdné lásky odsouval z našich cest všechny překážky a nástrahy zlého, které by byly nad naše síly. A jistě jich bylo nesmírně mnoho…

 

Velmi osobně ti, milovaný Bože, děkuji za všechny texty, které jsem v tomto Roce milosrdenství mohl napsat. Byly pro mě velkou školou naslouchání tvému hlasu a hlubokého uvědomovaní si, že je to tvé dílo, že jsou to tvoje písmena, které mám milost uspořádat do slov k tvojí oslavě.

 

Ať žije Kristus, Král! Ať nás toto zvolání mnoha mučedníků pro víru ve Španělsku a Mexiku v minulém století oduševňuje nepolevit v úsilí ještě více přinášet Krista lidem, se kterými žijeme. Nemůžeme jim dát větší, hezčí, lepší dar. Proto: Ať žije Kristus, Král!

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk