Křtu Páně C

ROK MILOSRDENSTVÍ

Křtu Páně C

 

„Milosrdní jako Otec“

 

Zkus si dnes popovídat s Pánem Ježíšem o jeho křtu. Možná takto:

 

Pane Ježíši, proč ses dal pokřtít od Jana?

Můj křest byl projevem kontinuity, pokračováním toho, co jsem započal při vtělení. Pamatuješ na Pavlův text z Listu Filipanům? Napsal o mně, že jsem se zřekl sám sebe a stal jsem se podobný lidem. Tak právě o to šlo – být do posledního detailu, s výjimkou hříchu, podobný lidem. Tehdy všichni v Izraeli, kteří toužili po obrácení, po změně života, a zároveň žili v očekávání Mesiáše, přicházeli za Janem a na znamení této touhy se nechávali pokřtít. Chtěl jsem být v tom lidem podobný.

 

Ale tys neměl hřích, co tedy tvůj křest měl vyjádřit?

Ano, byl jsem bez hříchu. Ale tím, že jsem se postavil do zástupu a trpělivě v modlitbě čekal, dokud na mne přijde řada, jsem dával najevo, že se počítám mezi hříšníky nikoli hříchem, ale tím, že jejich hříchy beru na sebe. Už tam jsem konal dílo vykoupení. A nejenom to. Posvěcoval jsem vodu svou přítomností v ní. Připravoval jsem jiný křest, ne symbolický, jako byl ten Janův, ale svátostný, ten, který čerpá moc z mého ukřižování, smrti a zmrtvýchvstání.

 

Dnes čteme text z proroka Izaiáše o Hospodinově služebníku. Jak to souvisí s tvým křtem?

Velmi. Vzpomínáš si, jak jsem o sobě mluvil, že jsem nepřišel na svět proto, abych si nechal sloužit, ale abych sloužil? Přesně to jsem dělal v každé chvíli svého života. Vím, nejednou si představuješ službu jako nějakou práci na nějaký úvazek a potom „padla“, ale služba v biblickém chápání je něco jiného. Je to způsob života, ve kterém každý okamžik slouží někomu – i tobě samému – k nějakému dobru a Bohu na slávu. Víš, že svatý Alfons složil slib, že nepromarní ani chvíli svého života? Tak toto jsem dělal já. Mé sestoupení do vod Jordánu bylo službou pro vykoupení člověka. Ale i službou pro Jana Křtitele, který mě sice ohlašoval, ale do té doby mě neznal. Nevěděl, že já, jeho příbuzný, jsem Mesiáš. Ale tam u Jordánu uviděl holubici, uslyšel hlas mého Otce a uvěřil. A byla to i služba budoucím učedníkům, kteří by se určitě polekali (anebo by byli namyšlení), kdybych jim s mocí zjevil, že jsem Syn Boží a pozval je k hlásání evangelia. Takto však mohli rozvíjet svůj vztah se mnou pokojně, beze strachu, který by je paralyzoval. Postupně dorůstali a poznávali, kdo jsem. Vidíš, zase ta kontinuita... Když přišel Duch svatý... ale to už je jiná kapitola.

 

Čím má být tento svátek pro mě?

Povoláním k věrnějšímu následování. Řeknu to přesněji: Povoláním ke službě – tedy k takovému životu, kdy každý okamžik tvého života bude k věčnému dobru nějakého člověka, společenství, církve a ke slávě Boží. Zvláště tě chci upozornit na odpočinek. I když jdeš na procházku do lesa, můžeš být užitečným služebníkem třeba jen tím, že regeneruješ a nabíráš nové síly pro pokračování v mém díle. Anebo sledování televize – už tě někdy napadlo při sledování titulků pomodlit se za režiséra, herce...? Ale i za všechny, kdo sledují daný film s tebou kdekoli na světě?

 

Milovaný Ježíši, chci se učit sloužit. Když se podívám na svůj život, tak jsem se chvílemi o něco pokoušel, ale mám pocit, že to bylo leckdy jen o mně – abych měl z toho dobrý pocit, aby to dobře dopadlo... Ale zapomínal jsem být s tebou. Prosím i milosrdenství i o novou schopnost sloužit už jinak – tak, jako ty. A děkuji za to, že jsi byl ochotný odpovědět na mé otázky. Věřím, že pokud budeme všichni vnímat svou službu jako skutek milosrdenství, změníme svět tak, aby více zviditelňoval tvé království.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk