Nejsvětější Trojice B

ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

Nejsvětější Trojice B

 

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

 

Skončila doba velikonoční, v Irsku schválili změnu definice manželství tak, aby vyhovovala homosexuálům, a je tedy čas se otestovat.

 

1.      Kolika lidem jsi od Velikonoc oznámil radostnou zvěst, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých?

2.      Kolika lidem jsi za tu dobu nabídl možnost setkat se s Ježíšem a odevzdat mu svůj život?

3.      Kolik lidí jsi vyzval, aby s tebou zpívali písně na oslavu Ježíšova vítězství?

4.      Kolik lidí se tě zeptalo, proč prožíváš tak úžasnou radost?

5.      Kolik lidí jsi pozval pomodlit se spolu?

6.      Kolik lidí jsi pozval společně studovat anebo alespoň číst Písmo svaté?

7.      S kolika lidmi jsi mluvil o významu rodiny a manželství a jasně vyjádřil katolický postoj?

8.      Kolik promluv (papeže, biskupa…) tě nadchlo tak, že jsi je musel někomu převyprávět?

9.      Kolika lidem jsi mluvil o velikosti Božího milosrdenství?

10.  Kolik roků jsi katolíkem?

 

Mám obavu, že drtivá většina katolíků by v součtu měla stejnou číslici, jako u desáté odpovědi… Je-li tomu tak, nemáme se čemu divit, že nějaký národ schválí změnu definice manželství. A s velkou pravděpodobností můžeme očekávat, že kdyby bylo podobné hlasování u nás, dopadne stejně jako v Irsku, kde téměř všichni prošli dvanáctiletou výchovou v katolických školách.

 

Co se to stalo? Odpovědí jsou nuly napsané jako odpovědi u ostatních otázek. Přestali jsme hlásat radostnou zvěst o Ježíšovi, o jeho vítězství, o osvobození, uzdravení. Mnozí křesťané totiž podle svatého Pavla „prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají“ (Tit 1,16). A na jiném místě: „Budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat“ (2 Tim 3,5). A my, kteří s Ježíšem žijeme, mlčíme, nehlásáme „stůj co stůj“, rezignovaně chodíme na mše svaté a naříkáme, jak je ten svět zkažený. Je to však svět, z něhož se značné procento lidí hlásí ke křesťanství!

 

Co se stalo? Svět nám začal diktovat svá témata a my jsme mu sedli na lep. To neznamená, že nemáme reagovat na to, co světem hýbe, ale nesmí se to stát naší hlavní agendou. Tou vždycky bylo a také dnes má být hlásání radostné zvěsti, hlásání Ježíše. Mohu a mám se vyjadřovat proti zlu a za dobro, ale vždycky v kontextu evangelia, v kontextu hlásání vykoupení v Kristu Ježíši – i našim největším protivníkům a odpůrcům. Ne nepřátelům, neboť toho máme jenom jednoho – ďábla.

 

„Já na to nemám.“ Ani já. I v mých odpovědích na zmiňované otázky se nacházejí nuly. Stydím se za to a lituji. S pocitem bezmoci – vždyť stejně na tom nedovedu nic změnit. Ale tady je zásadní otázka: Nedovedeš, anebo nechceš změnit? Pokud nedovedeš tak úpěnlivě a s vytrvalostí vzývej Ducha svatého, aby tě naučil všemu, co potřebuješ. Pokud nechceš, lituj a čiň pokání. Pak si vzbuď touhu chtít a pros Boha, aby se tvé chtění proměnilo ve skutek. Projdi si ještě jednou položené otázky a ptej se Boha, v čem se máš angažovat, kterou nulu můžeš už dnes změnit alespoň na jedničku. Buď si jist, že tě povede, protože jemu naprosto záleží na vykoupení každého člověka.

 

„Jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?“ (Řím 10,14) Nesmíme mlčet a nechávat si lásku k Ježíšovi pro sebe. Ono se to ani nedá. Jestliže ji tedy nikomu nedáváš, polož si poslední otázku: „Opravdu miluji Ježíše, když nikdo kolem mě o tom neví?“ Apoštolové milovali Ježíše a vyjádřili to i před veleradou: „…Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet!“ (Sk 4,20)

 

Pane, smiluj se a požehnej!

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk