Nejsvětější Trojice C
ROK MILOSRDENSTVÍ
slavnost Nejsvětější Trojice C
„Milosrdní jako Otec“
Příští týden v sobotu budu na pomaturitním setkání po 40 letech. Už několik měsíců se za své bývalé spolužáky z gymnázia modlím, občas jim napíšu e-mail a těším se, že je zase po delší době uvidím. A přitom jsou to „jenom“ lidé, s nimiž jsem prožil čtyři roky v jedné třídě.
Když jsem nad tím dnes uvažoval, uvědomil jsem si, že mám ještě jedno pozvání – na setkání s Bohem, které nikdy neskončí. Nevím, kdy se to stane, ale taky se za to modlím a stále více se na to těším. Setkám se s Nejsvětější Trojicí – s Otcem, Synem i Duchem svatým. Často si uvědomuji její přítomnost, občas velmi konkrétně vnímám působení jednotlivých osob, a nejvíce asi prožívám, že Bůh se o mě dennodenně stará. Nebyl jsem s ním jen někde čtyři roky, ale provází mě po celý můj život. Někdy je jeho doprovázení neviditelné, ani nevím, že je to on, kdo mě vede, jindy promluví k mému srdci a do mého života velice jasně a výrazně. Třeba jako dnes. Cestoval jsem vlakem, a při obdivování přírody jsem si s ním v srdci povídal, co chce říct těm, kteří tato písmenka čtou. Odpověď byla docela jasná: „Povzbuď. A těš se na mě.“
Těším se, že uvidím tváří v tvář Otce. Toho starostlivého Otce, který si mě už před založením světa vyvolil (Ef 1,4). Myslel na mě, když vymýšlel svět a udělal vše proto, aby mi tu bylo dobře. Když jsem jeho plán odmítl a vydal se vlastní cestou, neváhal a poslal svého Syna, aby mě zachránil. Jsem šťastný, že se Ježíšova mise podařila a dostal jsem novou šanci, nový život, který už neskončí. Těším se na setkání s ním, když mu budu moci poděkovat za záchranu… A pokud se ve mně ozve nějaký hlas, který mě svádí na jinou cestu, Duch svatý mi nenápadně, ale vytrvale šeptá: „Toto není cesta, pojď za mnou.“ Těším se na setkání s tak moudrým, prozíravým a laskavým průvodcem.
Těším se na setkání s Bohem ve třech osobách?
Mimochodem, proč ve třech osobách? Jasně, neznáme tajemství Nejsvětější Trojice, ale představuji si to asi tak, že když jsem zde na zemi zvyklý být obklopen lidmi, které miluji, Bůh mě nechce šokovat a na věčnosti čeká na mě jako společenství božských osob. Osob, které se milují. Nejednou mi to dokázali a věřím, že na mě v nebi čekají. A i proto ve třech osobách, aby mě to už zde na zemi „nutilo“ vytvářet vztahy, milovat a tak se připravovat na věčnost, kde nikdy, ale opravdu nikdy nebudu sám, opuštěn. Pokud tedy přijdu do nebe. Mám-li však záruku lásky Nejsvětější Trojice, určitě se o věčnost nemusím bát. Musím se jen držet Boha a on už vše ostatní dokončí.
PS. Když jsem si tento text přečetl, vzpomněl jsem si ještě na obraz církve. Svou naději na setkání s Trojicí neprožívám osamoceně, ale ve společenství lidí, s nimiž mě spojuje nejenom víra, ale především jeden křest a všechny ostatní svátosti. Jsem součástí těla, které je Kristovou Snoubenkou. A v tomto těle, v církvi, nejintenzivněji vnímám i prožívám tajemství Trojice. Vždyť kde jinde více platí starověké: „Hleďte, jak se milují“?
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk
