Seslání Ducha svatého A

Seslání Ducha svatého A

„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

Boží Duch není s námi jen ve „vznešených“ chvílích – při slavení liturgie, přijímání svátostí či při četbě Písma svatého. Je s námi i během těch nejobyčejnějších chvil – v práci, doma při vaření či úklidu, když kráčíme po chodníku či nakupujeme, když pečujeme o nemocné a staré příbuzné… Zkrátka vždy je s námi, vede nás, provází, usměrňuje, posilňuje, pláče s námi a raduje se z našeho úsměvu, a to i tehdy, když na něho vůbec nemyslíme a naše mysl je zaujatá něčím úplně jiným. Aby však jeho přítomnost byla účinná, potřebuje jedno – aby naše srdce bylo vždycky zaujaté Bohem.

Jak toho dosáhnout? K tomu jsou zapotřebí dvě složky – naše úsilí a jeho působení. Působení Ducha je jisté, čili problémem může být jen a jen naše úsilí. Jestliže si totiž vědomě naplňuji duši (třeba prostřednictvím smyslů) balastem tohoto světa, nemohu očekávat, že Boží Duch potlačí mou svobodu a bude mě vést tam, kde vlastně nechci, což dávám najevo zejména tím, že se o Boží věci nezajímám.

Krátký test tvého zájmu o Boží věci:

1. Sleduješ alespoň jednou týdně vysílání katolické televize?

2. Posloucháš někdy vysílání katolického rádia?

3. Kupuješ a čteš nějaký katolický časopis?

4. Čteš pravidelně křesťanskou literaturu?

5. Věnuješ křesťanským sdělovacím prostředkům více času jako těm světským?

Vyhodnocení je na tobě. I případná (nutná!) změna, pokud většinu tvých odpovědí tvoří slovo „ne“.

Boží Duch tě chce vést. Když mu necháš prostor, když mu to dovolíš. Když po tom toužíš. Možná se bojíš, že tě povede k zvedání rukou a zpívání chvalozpěvů, že budeš pak v očích jiných podivínem. Neboj se. Přestože i takovéto projevy jsou normální. Duch tě nepovede proti tomu, co nechceš. Určitě ti však vloží do srdce laskavost, trpělivost, snášenlivost, mírnost, pokoj, schopnost (radostně) snášet trápení a bolesti… Skvělá perspektiva, viď? Obzvláště jsi-li člověk výbušný, hlučný, akční. Přitom nic z toho ti nevezme, ale usměrní tě, abys své charakterové vlastnosti využíval pro Boží království. I v něm jsou potřební hluční lidé, kteří umí udeřit pěstí o stůl…

Je neděle Seslání Ducha svatého. Využij ji a dej Božímu Duchu prostor ve svém srdci. Řekni mu to, když budeš vařit oběd či chystat se na návštěvu. Vzpomeň si na něho, když budeš zapínat televizi či počítač. V srdci k němu promluv, když budeš otevírat dveře příchozím hostům. A naslouchej, k čemu tě povede. Je jisté, že chce být ve tvém srdci na prvním místě. Neodmítni ho, prosím.

A víš, co se bude dít potom? Budeš všude a každému vyprávět o velkých skutcích Božích (Sk 2,11), protože je zažiješ na vlastní kůži.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk