slavnost Všech svatých
ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA
slavnost Všech svatých
„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)
Je pouze jedna cesta svatosti a ke svatosti: Ježíš Kristus. Je pouze jeden cíl člověka: Ježíš Kristus.
Ovšem, můžeme se ptát, jak se stanou svatými ti, kteří Ježíše neznají. Nevím, ale určitě jen díky Ježíšovi. Protože on zemřel za všechny, nikdo není předem vyloučen z díla vykoupení. Umím si docela dobře představit úžas nevěřícího, no dobrého člověka, který právě zemřel a setkává se s Ježíšem: „Tak to pro tebe jsem žil, trpěl, vítězil? Chci být zcela tvůj...“
My však patříme mezi ty, kterým byla dána milost poznat Ježíše Krista, a tím nám byla i ulehčena cesta ke svatosti. Možná lépe řečeno cesta svatosti. Neboť svatost není jenom našim cílem, nýbrž také cestou. Dnes - nikoli až zítra - mám být svatý, dnes mám být druhý Kristus.
Jak to mohu zvládnout? Úplným sjednocením se s Ježíšem. K tomu nám slouží především svátosti. Ale také modlitba nebo četba Písma svatého. A z nich vyplývající služba lidem, se kterými žiji. Vzpomínáš si? Ježíš řekl: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“ (Mt 20,28).
Čili svatost je způsob života, jimž napodobuji Ježíše. Svatý otec František to takto vyjádřil v homilii na závěr biskupské synody minulou neděli: „Je tu jeden zajímavý detail. Ježíš požádá svoje učedníky, aby šli a zavolali Bartimaia. A oni se obracejí ke slepci dvěma výrazy, které Ježíš v evangeliu také užívá. Nejprve mu říkají: „Buď dobré mysli!“, tedy „odvahu“ či „důvěřuj“. Vskutku, jedině setkání s Ježíšem dává člověku sílu, aby se vyrovnal s těmi nejtěžšími situacemi. Druhým výrazem je slovo „vstaň“, kterým se Ježíš obracel k mnoha nemocným, bral je přitom za ruku a uzdravoval. Učedníci nečiní nic jiného, než že zopakují povzbudivá a osvobozující Ježíšova slova a přivádějí rovnou k Němu, bez kázání. K tomu jsou povoláni Ježíšovi učedníci také dnes, zvláště dnes: uvádět člověka do kontaktu se soucitným Milosrdenstvím, které zachraňuje. Když volání lidstva sílí jako u Bartimaia, nelze odpovědět jinak než osvojením si Ježíšových slov a především napodobením Jeho srdce. Situace bídy a konfliktu jsou pro Boha příležitostí k milosrdenství. Dnes je čas milosrdenství!“
Svatý Jan napsal (1 Jn 3,1-2), že jsme Božími dětmi, ale čím budeme, není ještě zřejmé. Dále píše, že nakonec budeme určitě podobní Bohu. Je třeba se tomu učit už zde na zemi. Ježíš nám ukázal, jaký je náš Otec. A my ho můžeme napodobovat, protože díky křtu a svátostem Ježíš žije v nás a dále může skrze nás konat dílo spásy, zpřítomňovat ho lidem, s nimiž se setkáváme, pro které žijeme: „Neboj se! Vstaň!“ Když pak zemřeme a přijdeme před Otce, zvídavě se na nás podívá a řekne: „Vítej, poznávám v tobě svého Syna. Jsi můj!“
Nezapomeň - Ježíš vstal z mrtvých a žije s námi. S tebou. On ti dává sílu žit svatě. Neposílá ti ji někde z hloubky vesmíru či z nebe, ale on sám je s tebou. Je-li to tak, proč pak nejednou slyšíme, že být svatým je těžké? Určitě, lidskými silami je to takřka nemožné. Ale když je Ježíš se mnou, tak svatost se může stát tak samozřejmou, jako dýchání...
Milovaný Ježíši, chci být dnes svatý. Prosím tě, žij ve mně, aby moje svatost byla přitažlivá a nakažlivá...
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk
