15. neděle v mezidobí C
ROK MILOSRDENSTVÍ
15. neděle v mezidobí C
„Milosrdní jako Otec“
Říká se, že nejdelší cesta je od hlavy k srdci, od poznání k jednání. Dnešní příběh setkání Ježíše se znalcem Písma je toho důkazem. Učitel zákona přesně ví, které přikázání je nejdůležitější ze všech, ale neví, kdo je jeho bližní. A pokud, tak jen teoreticky. Ježíš mu proto dvakrát říká, že to, co ví, má dělat: „To dělej a budeš žít! … Jdi a stejně jednej i ty!“ (Lk 10,28.37). Když nestačí teorie („miluj…“), používá pedagogiku příkladu, aby mu ukázal, jak poznané uskutečňovat.
Mojžíš ve Starém zákoně taky mluví o cestě od hlavy k srdci. Mluví o potřebě poslouchat Boha, slyšené zachovávat a obrátit se k Pánu (srov. 5 Mojž 30,10). Pak dodává, že znát toto slovo není nad síly člověka, neboť ho má zapsané v srdci! Boží slovo není daleko od nikoho z nás.
Co tedy způsobuje, že navzdory tomu všemu zůstává cesta od hlavy k srdci tak dlouhá, mnohdy takřka neproveditelná? Hřích, ďábel, svět. Blokují nám tuto cestu, kladou na ni na každém kroku spoustu překážek, jen abychom neviděli, neslyšeli, ale hlavně nejednali podle toho, co víme.
Takovéto konstatování nám může vzít chuť do života. Písmo nás ale učí něčemu jinému – Ježíši Kristu. Ne, předchozí věta není neúplná. Opravdu tam má být pouze Ježíš Kristus. Písmo nás učí poznávat Ježíše, milovat Ježíše, následovat Ježíše… (Srovnej dnešní druhé čtení z Listu Kolosanům. Učí o kolosálním Kristu…) Jestliže nám naše selhání, pokušení světa i ďábla berou chuť do života a ochotu bojovat proti zlu, Ježíš Kristu nám je vrací, a to v míře dostatečně velké k tomu, abychom překonali každou překážku a přemohli jakékoli zlo. Ježíš Kristus skrze svého Ducha v nás působí, že jsme schopní poznání proměnit v jednání. My máme moc dělat to, co jsme ve víře poznali!
Jak to udělat? Každý den prosit o sílu Ducha svatého, Každý den se sytit Božím slovem. Každý týden se alespoň jednou zúčastnit setkání s Ježíšem formou mše svaté, samozřejmě s přijetím eucharistie (pokud se vážně proviním, přijmout svátost smíření). Často se dělit o svou víru s lidmi v malém společenství. Budeš-li to dělat, uvidíš, že cesta poslušnosti Bohu je možná, dokonce snadná, protože Bůh bude jednat v tobě a skrze tebe. Budeš jednat i svědčit, že Ježíš žije. I s tebou.
Proč tak málo lidí jde po této cestě? Protože se jim nechce mluvit s Bohem, nechce se jim poslouchat jeho hlas v Písmu a v učení církve, nemají zájem milovat Boha slavením svátostí… Žijí jako učitel zákona – znají, co je dobré pro jejich život, ale nechtějí podle toho jednat. Myslí si, že i tak snadno do nebe proklouznou…
Ovšem, Boží milost je nevyčerpatelná a lze proklouznout. Kéž by! Ale nejsme povoláni jít jistější cestou, kterou jsem právě popsal, zvláště když o ní víme? Kdo by si vybral nebezpečnou sesouvající se cestu u okraje propasti, když může jít po cestě zabezpečené svodidly, směrovkami, kde bezprostředně nehrozí pád?
Rok milosrdenství nám má sloužit i k tomu, abychom lidem kolem sebe zjevovali krásu cesty s Ježíšem. Především svým životem. Pokud je to třeba, používejme ke svědectví i slova… (sv. František z Assisi).
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk
