16. neděle v mezidobí C
ROK MILOSRDENSTVÍ
16. neděle v mezidobí C
„Milosrdní jako Otec“
Chudák Marta! Nadřela se jako kůň a místo poděkování Písmo zmiňuje jen napomenutí. Jakoby Ježíš vůbec neviděl její úsilí a dobrý úmysl! Jakoby neviděl, že postarat se o asi třináct chlapů (Ježíš plus dvanáct učedníků) si vyžaduje úsilí, které přesahuje síly jedné ženy. Musíme si však uvědomit, že Písmo málokdy hovoří o věcech, které v té době byly pokládány za samozřejmé – vděčnost, vyjádření uznání, pochvala… Písmo nás učí to, co samozřejmé nebylo (a není ani dnes) – dát na první místo Boha.
V tomto kontextu může vyznívat Rok milosrdenství – především v těchto dnech po útoku v Nice – zvláštně, jak ne přímo nepochopitelně. Tolik zla v jednom skutku – a milosrdenství nás nabádá odpustit, pomáhat, neproklínat, žehnat… Slovem, dát na první místo Boha.
Přesně to učinil Abrahám – přišli hosté a on v nich vnímal to, co říká naše přísloví: „Host do domu – Bůh do domu.“ Jako Abrahám podobně také Marta přichystal hostinu. Nesmírnou hostinu – vždyť zabít tele pro tři lidi a k tomu napéct chlebové placky z přibližně 27 kilogramů mouky (tolik podle některých obsahují tři míry) je extravagantní. Ani v tomto případě Písmo nemluví o vděčnosti hostů Abrahámovi, a už vůbec ne sluhům. To bylo jistě samozřejmé v krajích, kde pohostinnost byla jedním z nejvyšších zákonů. Vzpomíná však nečekanou odměnu – Abrahám a Sára budou mít dítě.
Jakou odměnu dostala Marta za svou námahu a starostlivost? Kromě Pánova poděkování (což bylo samozřejmé, proto to Písmo ani nevzpomíná) o jiné odměně nevíme. No dnes ji uctíváme jako svatou, protože když připravila hostinu Bohu, on připravil pro ní věčnou hostinu.
Dnes není samozřejmostí zvat do domu cizí lidi. Dokonce ani ne tak úplně cizí, ale ani takové, které známe například z kostela, s nimiž si dáváme znak pokoje. Jakoby už neplatilo: „Host do domu – Bůh do domu.“ Máme svůj okruh lidí a každý nový člověk jakoby byl problémem. Proč? Protože pozvat někoho k sobě znamená vytvářet vztah, investovat do něj, obětovat čas, něčeho se zříci (například svého pohodlí a sledování televize). Znamená to však také poslouchat možná odlišné názory a umět na ně s láskou reagovat. Znamená to setkat se s člověkem s jinou povahou, temperamentem a přijmout jeho odlišnost, která nám zpočátku může lézt na nervy.
Víte, proč je na světě terorizmus? Protože se oddělujeme. Protože se navzájem nepřijímáme. Protože nám ten druhý není bratrem či sestrou, člověkem, v němž vidím Ježíše. Jistě, je to řečeno zjednodušeně, ale velmi mnoho zla pochází přesně z toho – lidé nevnímají, že jsou milováni, a tak se lehce dostanou na cestu zla.
Dnes můžeš udělat krok k pokoji ve světě a k vlastní radostné věčnosti – pozvat k sobě na návštěvu člověka, rodinu, lidi, kteří u tebe ještě nikdy nebyli. Připrav jim hostinu – jestli na to máš, i tu vnější, každý, i ten nejchudší může připravit hostinu srdce svou pozorností, zájmem, pochopením, radostí… Dnes můžeš prožít přítomnost Boha ve tvém domě! Jednou tě za to Bůh přivítá u sebe doma…
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk
