27. neděle v mezidobí A

27. neděle v mezidobí A

„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

Milovaný Majiteli vinice, proč? Proč jsi strhl ohradu své vinice, pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá? (Ž 80,13a.14) Jímá mě hrůza, když čtu slova proroka a dostává se mi odpovědi: „Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody?“ (Iz 5,4b) Jak to, že tebou pěstovaná vinice, tak dobře obdělaná, přinesla plané plody? Copak jsi zasadil špatné ratolesti?

Nikoli, milovaný Pane, to ne ty jsi pochybil, nýbrž my jsme zplaněli. Bolestně jsem si to dnes uvědomil při četbě výzvy svatého Pavla: „Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli“ (Flp 4,9). Pavel dává sebe za příklad, který je třeba následovat, Také já patřím Bohu, snažím se ho milovat, ale kdo v naši farnosti ví, jak žiji? Kdo má zájem žít tak, jako já? Nevím zřejmě o nikom. Protože jsem individualista, dělám málo pro to, aby lidé kolem mě viděli, jak žiji s tebou. Žiji své skryté křesťanství, přičemž úkol být svědkem, aby lidé viděli mé dobré skutky a velebili Otce (Mt 5,16), mě vůbec neláká, přestože to je jeden z nejdůležitějších úkolů, které jsi svěřil svým dětem. Stal jsem se pohodlným. Čili zplaněl jsem.

Pane, dnes tě prosím, abys změnil mé srdce. Dej mi, prosím, schopnost plakat nad pustošením tvé vinice. Ale taktéž příležitost ukazovat svým životem, že jsem tvůj, že jsi mou láskou, že nechci nic jiného, než tebe. A tak tvou vinici zušlechťovat…

Když toto píši, připomínáš mi, že přece jen tento týden mohl někdo vidět, že jsi pro mě prvním a nejdůležitějším. Byl jsem kupovat nějaký materiál, pár pytlů. Skladním, můj známý, mi nabídl, že mi na vozík pytel přihodí, jen tak, zadarmo, „jako kamarádovi“. Pokušení bylo na světě. No tys byl při mně, Milovaný, a tak jsem dokázal říct, že nechci, že nebudu krást. A s úsměvem jsem dodal: „Víš, i tak bych musel jít ke zpovědi a za tvou vedoucí, abych nahradil škodu a ten pytel navíc zaplatil.“ Milovaný, prosím, aby tomuto známému moje věrnost tobě pomohla vidět tě v novém světle. Kéž to pomůže opravit alespoň jednu díru v ohradě tvé vinice…

Vím, Milovaný, že i dnes se staráš o svou vinici, o svou církev. Vím, že nás nikdy dovolíš zkoušet nad naše síly, ale vždycky ukazuješ cestu, jak překonat chvíle, když se zdá, že všechno je zpustošeno a není naděje. Protože jsi to slíbil a my ti věříme.

Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu nyní i vždycky i na věky věků. Amen.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk