3. neděle velikonoční C

ROK MILOSRDENSTVÍ

3. neděle velikonoční C

„Milosrdní jako Otec“

Odvaha apoštolů neměla hranic. Stát před veleradou a do očí jim říct, že zavraždili Ježíše, bylo šíleným gestem. Těžko by někdo provokoval vraha, který před ním stál s odjištěnou pistolí? A přece to apoštolové udělali. Proč?

Protože Ježíš vstal z mrtvých, žil s nimi a oni se mnohokrát přesvědčili, že jejich život je v Božích rukou, ne v rukou toho, kdo má moc. A když je Ježíš vyslal hlásat o zmrtvýchvstání, tak to bez rozpaků a obav dělali i před veleradou.

Občas tady píšeme o svých snech. I nyní jeden vzpomenu: Setká se širší rodina na nějaké oslavě. Po gratulacích oslavenci a po dobrém obědě se rozproudí vášnivá debata. O Ježíši – co učinil od posledního společného setkání v životě jednotlivých členů rodiny. A od tohoto tématu se přejde k „pomlouvání“ – toho, kdo v rodině ještě nežije naplno s Ježíšem? Hned se také za něj modlí, dohodnou se, kdo s tím člověkem naváže co nejbližší přátelský kontakt a ve vhodné chvíli mu zvěstuje Ježíšovo zmrtvýchvstání společně s nabídkou odpuštění hříchů a věčného života. Nebo jestli je s nimi na oslavě, tak mu přímo nabídnou setkání s Ježíšem…

Asi si řeknete: „Ten chlap se zbláznil! O Ježíšovi na rodinné oslavě? Vždyť máme tolik starostí a problémů! Ježíše nechme do kostela.“ A právě to je postoj, který nás odlišuje od apoštolů a mnohých lidí prvotní církve. Ježíš není prvním tématem našeho života. Tím jsou starosti, které nám v podstatě vnucuje svět svým smýšlením. Nízké platy, učitelé, zdravotní sestry…

Jsou dva týdny po Velikonocích a jen pár lidí mi během této doby s radostí zvěstovalo: „Ježíš Kristus vstal z mrtvých!“ Ostatní při setkáních hovořili o počasí, o politice, o sázení a setí… A já s nimi. Když jsem totiž zkusil říct jen tuto jednoduchou větu: „Kristus vstal z mrtvých,“ reakcí bylo „vím“ anebo „no a?“, případně pohled hovořící o tom, abych to nepřeháněl. Žádná radost, žádné nadšení.

Kde je chyba? Možná právě v tom, že ani nepokládáme za chybu to, že Ježíš není pro nás prvořadý. Respektive to možná ústně deklarujeme, ale skutky a postoji popíráme. To je nutné změnit – změnou smýšlení. A na to nutně vynaložit úsilí. Ani můj vzpomínaný sen se nezrodil v noci anebo ze dne na den. Je výsledkem mnohaletého úsilí, které však má základ v tom, že jsem se setkal s Ježíšem a podřídil jsem mu svůj život. Že každodenně bojuji s hříchem – to neznamená, že nepadám, ale usiluji se o to v hříchu nezůstat. Že i psaní těchto textů je pro mě nejednou nelehkým zpytováním svědomí – zda sám žiji to, o čem píšu… že Ježíš žije v mém srdci.

Napiš si dnes na kus papíru text: „Kristus vstal z mrtvých!“ a dej si ho v bytě na takové místo, kde ho můžeš mnohokrát za den vidět a číst. Napiš si jej na papírek a vlož si jej do peněženky (přečti jej potom prodavačce v obchodě). Vlož si jej na spořič obrazovky na počítači nebo jako pozadí monitoru. Ať se ti tato slova dostanou do povědomí a pak i do srdce. Uvidíš, že Ježíš se postupně skutečně stane hlavním tématem tvého života. A možná se v tvém životě jednou naplní můj sen…

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk