Křtu Páně A

Křtu Páně A

„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

Poslední den doby vánoční je zároveň prvním dnem, první nedělí liturgického mezidobí. Svátkem Křtu Páně se jakoby završovalo Ježíšovo dětství a dospívání a současně začíná jeho veřejný život, který lze charakterizovat také tímto slovem: služba.

Velmi jasně to říká text proroka Izaiáše (Iz 42,1-4.6-7), který je z první písně o Božím Služebníkovi. Je pozoruhodné, že tentýž text se čte v pondělí ve Svatém týdnu (další dny Svatého týdne se čtou ostatní ze čtyř písní o Božím Služebníkovi). Jakoby se tím vytvářela jakási svěrka, která objímá, která drží pohromadě celé období Ježíšova veřejného účinkování. Ježíš se zjevuje jako Služebník. Přichází „plnit Otcovu vůli“ (srov. Jn 4,34).

Tolik teologie. Jak ji dostat do našeho praktického života? Možná začnu tím, o čem dnes mluví mnoho kněží v kázáních – křtem. Často slyšíme velmi důležitou pravdu, že křtem jsme se stali Božími dětmi, dostali jsme podíl na božské přirozenosti. No zároveň jsme se stali součástí Kristova těla – součástí Služebníka. I my sami jsme se křtem stali služebníky, povolanými „plnit Otcovu vůli“. Dovedu si toto povolání konkretizovat? Anebo je to jen nějaké vyjádření, které nemá praktický dopad na můj život?

Apoštol Petr ve Skutcích apoštolů velmi srozumitelně vyjádřil, v čem spočívala Ježíšova služba: „…procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově“ (Sk 10,38). Ježíš to mohl dělat, protože jej Bůh pomazal Duchem svatým a mocí a byl s ním. Takže mohu dělat přesně totéž, co dělal Ježíš – protože taky jsem byl pomazán Duchem svatým, naplněn mocí a Bůh je se mnou.

Dnes je velký den. Uvěříš-li tomu, co říká Písmo o Ježíšovi, a že i ty můžeš konat větší skutky než on (srov. Jn 14,12), změní se tvůj život i život tvého církevního společenství – možná hned, možná postupně. Změní se tím, že odteď už budeš vnímat svůj život jako službu, že se naučíš vnímat usměrnění Ducha svatého a budeš plnit Otcovu vůli.

Ovšem, i doposud jsme ji plnili. Možná tak jaksi „všeobecně“ – máme určitý životní styl, nějaké hranice, které nepřekračujeme, zaběhlé obřady a vztahy… „No nějaké vnuknutí Ducha? Nechceš toho příliš?“

Ne, nechci příliš. Jenom chci, abychom hořeli. Také já potřebuji tuto změnu, i mně je dobře v mém pohodlí, bez kontaktu se světem, který je jiný, na první pohled zlý a nepřátelský. No přesně do takovéhoto světa přišel Ježíš a změnil ho. Přesně do takovéhoto světa staví i mne, vytrhává mě z mého pohodlí (od televize, od tlachání, od…) a posílá k člověku, který Ježíše nemá rád. Znáš takového? Vstaň a jdi za ním. Projev mu lásku, projev o něj zájem. Může to být bývalý spolužák, kolegyně z práce, soused či sousedka… A Duch tě povede k dalším krokům. Možná to bude trvat roky, no ten člověk se zamiluje do Krista. Za předpokladu, že teď nezůstaneš sedět s výmluvou, že na to nemáš.

Staň se dnes opravdovým služebníkem.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk