Květná neděle A
Květná neděle A
„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)
Můj milovaný / moje milovaná!
Posílám Ti tato slova na začátku týdne, který mi zlomil srdce. Jsou před námi dny, kdy opět prožívám to, jak mi lidé zabili jediného Syna. Poslal jsem ho k nim s velkou nadějí, že podle jeho slov a zejména podle jeho příkladu změní svůj život a budou mi dělat radost. No nestalo se. Zabili ho, neboť jim nezapadal do jejich plánů a smýšlení. Plakal jsem v těch dnech. Vzpomínáš na film Umučení Krista? Je tam pohled z výšky na kříž, na Zemi, na kterou padá slza. Moje slza. Ten den mi člověk podruhé zlomil srdce.
Poprvé to bylo v ráji. Nejenom tím, že se přede mnou skryl, že pojedl ovoce, ale že se pak vymlouval, že z jeho úst nezaznělo „lituji“, a z jeho oka neukápla ani slza lítosti nad mou bolestí.
Milovaný / milovaná, vnímáš moje zlomené srdce? Vnímáš, jak velmi mě bolí smrt mého jediného Syna? Možná jsi navyklý dívat se na mě jako na Všemohoucího, možná mě vidíš jako Soudce, no věz, že jsem především Otec! Otec, který stejně jako nad smrtí svého Syna pláče nad Tebou, když ode mě utíkáš a nechceš se vrátit. Kdybys jen věděl, co všechno dělám proto, abys přišel zpět domů. Ke mně, který Tě miluje natolik, že raději jsem nechal zemřít prvorozeného, abys nezemřel Ty.
Možná mi řekneš, že jsem to neměl dovolit. Ale pokud jsem Ti dal svobodnou vůli, tak jsem nemohl jednat násilím. Respektoval jsem Tvé svobodné rozhodnutí, ač za cenu smrti svého Syna.
Ale nemysli si, že moje srdce je pouze zlomené. Je naplněné i hrdostí na mého Milovaného, který až do konce miloval všechny, které jsem mu dal. Projevil mi nesmírnou lásku, když vytrval v dobrém až do konce („byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa“ – Iz 53,7), a tím umožnil návrat mnoha mých synů a dcer domů. I Tvůj návrat!
Na takovouto lásku Syna jsem mohl mít pouze jednu jedinou odpověď – vrátil jsem mu život. Můj Syn Ježíš vstal z mrtvých. A pro věčný život se mnou vstane každý, kdo uvěří v Ježíšovo dílo záchrany hříšného, zkaženého člověka, a přijme odpuštění pro jeho krev. Těším se, že se mi nebe zaplňuje milovanými dětmi…
Čekám i na tebe. Možná se mě bojíš, možná mě ani neznáš. Možná si myslíš, že musíš dělat nevím jaké skutky, aby sis zasloužil být se mnou. Ne, nemusíš. Jen jedno je třeba – uvěřit mému Synu Ježíšovi a žít s ním. Vše ostatní je už moje starost.
Že nevíš, jak začít? Každý člověk dostává milost modlitby. Každý bez výjimky. Kdo se začne modlit a vytrvá, bude spasen, neboť každou modlitbou dostane další milost konat dobro. Kdo se nezačne modlit, na toho milost modlitby stále čeká.
Že se neumíš modlit? Řekni mi to. Řekni mi, že mě neznáš, ale že mě chceš poznat. Řekni mi, že se mě bojíš, ale že mě chceš milovat. Řekni mi i to, když se na mě zlobíš. Řekni mi, že Ti je líto, že jsi zlomil mé srdce. A pokud to neumíš říct, tak alespoň plač. Já rozumím i modlitbě beze slov…
Můj milovaný / moje milovaná, potřebuji Tvoji lásku. Prosím Tě, obdaruj mě v těchto dnech, Jsem ve Tvých bratřích a sestrách – jejich prostřednictvím mi dáváš najevo, že mě miluješ.
Děkuji Ti a dávám Ti Svatý týden plný mých darů pro Tvůj život.
Tvůj Otec
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk
