Nejsvětější Trojice B
Nejsvětější Trojice B
„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).
Kdybych měl moc stanovit den, který by byl v církvi obzvláště věnovaný rodině, asi by to byla přesně dnešní neděle – slavnost Nejsvětější Trojice. Neboť přesně tak vnímám toto tajemství – jako úžasný vztah osob, které se milují, vycházejí si vstříc, navzájem nesou svá břemena…
„Bůh ve svém nejhlubším tajemství není samotář, ale rodina, protože má v sobě otcovství, synovství a podstatu rodiny – lásku.“ To jsou slova svatého papeže Jana Pavla II., která řekl v Mexiku v Pueblu v roce 1979. Až dokud jsem jeho slova nečetl, vnímal jsem Trojici jako tajemství, které nelze pochopit, jenom mu věřit. Vždycky jsem měl přitom pocit, že je to „jen“ jakási teologická definice, která nemá reálný vliv na můj život. Slyšel jsem mnoho příkladů, které se snažily jakž-takž vyjádřit tajemství Trojice, no pokaždé to byl jen „útok“ na rozum. Teprve zmiňovaná slova Svatého Otce mě inspirovala vnímat Trojici jinak, blíže, dokonce jako něco velmi blízkého – jako rodinu, jako společenství, ve kterém mohu být doma.
Na začátku jsem zmínil břemena. Víš, jaké břemeno nesl Otec? Odešel od něho jeho syn, jeho nejdokonalejší stvoření, člověk se Otci otočil zády. Ježíš viděl Otcovu bolest a udělal všechno proto, aby nesl břemeno s Otcem. Stálo jej to život. A Otec nesl toto břemeno utrpení a smrti svého Syna a byl s ním až tak, že mu vrátil život. To vše se dělo v nesmírné lásce, které říkáme Duch svatý. Je to takový lidský popis jedné stránky vztahů v Nejsvětější Trojici, no mně to nesmírně pomáhá vnímat tak lidi kolem sebe. Projevovat o ně zájem…
Víš, že i ve tvé rodině každý nese své břemeno? Znáš to břemeno? (Možná jsi to ty…) Co uděláš, abys ho nesl s ním?
Jak si vycházíte vstříc v rodině? Umyješ ochotně nádobí, vyneseš odpadky? Vydáte se s manželkou večer na procházku, místo abyste seděli u televize? Podíváš se s manželem na fotbal?
Je tolik možností a příležitostí napodobovat Nejsvětější Trojici. Většinou jsou to jen maličkosti, drobnosti, ale zda právě ty netvoří každodenní život?
Udělejme si dnes den rodiny – takové, kde se navzájem snášíme v lásce (Ef 4,2), kde se předcházíme v uctivosti (Řím 13,10). kde si vzájemně neseme břemena (Gal 6,2). Rozměňme to na drobné (podržet ženě dveře; místo křiku: „Kam zase jdeš?“ vyslovit: „Bůh ti žehnej“; donést květinu, udělat kávu…) a dělejme. Staneme se podobnějšími Bohu a svět kolem nás se bude měnit, neboť budou vidět skvělý Boží obraz – v našich rodinách.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk
