Svaté rodiny B

ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

Svaté rodiny B

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

Četl jsem včera text o pedagogice svaté Terezie z Avily. Od 15. října se v celém karmelském světě slaví 500. výročí od jejího narození. Tato učitelka církve pokládá za základní znaky povolání k zasvěcenému životu dobrý úmysl, přirozenou inteligenci a lásku k pravdě. Trochu jsem se nad tím pousmál, neboť tuto větu jsem už kdysi slyšel v trochu jiné podobě – místo přirozené inteligence byl v ní zdravý rozum.

Co říká zdravý rozum o rodině? Rodina je otec, máma, a pokud Bůh požehná, tak i děti. Kdo říká něco jiného, nemá zdravý rozum.

Slyšel jsem příběh z dob kolektivizace v bolševickém Rusku. Do nějakého městečka přišla delegace, která měla za úkol přesvědčit jeho obyvatele, že křesťanství je nesmysl, že žádný Kristus nikdy nežil… Po dlouhých řečech a „důkazech“ vstal místní pop (pravoslavný duchovní) a mocným hlasem zvolal, jak je to u východních církví zvykem v čase Velikonoc: „Christos voskrese!“ (Kristus vstal z mrtvých!“) Načež všichni přítomní odpověděli: „Voistinnu voskrese!“ (Opravdu vstal!) A šlo se domů. Nebylo o čem diskutovat.

Doufám, že takto podobně skončí i všechny ty řeči o rodině v naší době. Vždyť není o čem diskutovat. Otec, matka a děti. Tečka. Amen. Kdo tvrdí něco jiného, nemá zdravý rozum.

Jiné je, že v každé rodině jsou problémy. Ti, kdo na rodinu nejvíce útočí, si schválně vybírají pro svou argumentaci rodiny, které jsou rozvrácené, rozbité. Nejednou i od křesťanů slyšíme: „K čemu se mám ženit, vdávat? Však se podívej, jak ty rodiny žijí!“ Je to naše ostuda. Ale v takové situaci nutno poukázat na rodiny, které slouží jako příklad. Nemusejí být ideální (kde bychom takovou kromě Svaté rodiny taky vzali, viďte?), ale takové, kde opravdu lze vnímat přítomnost Boha.

Které rodiny kolem sebe bys označil za příkladné? Nikoli ideální, ale příkladné? Co potřebujete udělat, změnit u vás doma, aby i vaše rodina mohla být za takovou označena? Jistě, nemá to být k nějaké chvále nebo jako známka kvality, jak se chlubí firmy, že plní nějaké ISO 9001, nýbrž proto, abychom mohli pomoct jiným rodinám v našem farním společenství. V prvotní církvi lidé, kteří chtěli přijmout křest, často šli do takové příkladné rodiny, aby se naučili křesťanství v praxi. Představ si, že by přišel za tebou tvůj farář s prosbou, abys na půl roku ubytoval u sebe dva – tři lidi, kteří se připravují k přijetí svátosti biřmování. Ať se u tebe doma, ve tvé rodině naučí, co znamená žít jako křesťané. Anebo by poslal za tebou snoubence, abyste se jim s manželkou či manželem věnovali a připravili je do manželství…

Vidím, jak mnohým u těchto návrhů naskakuje husí kůže: „Co; já, my?“ Ano, ty. Jestli žiješ s Ježíšem, jestli se dnes těšíš ze svátku Svaté rodiny, tak potom nemá být pro tebe problém ukázat druhým, jak v rodině prožíváte společenství s Bohem.

Všimni si, že přesně toto dělají komunity zasvěceného života – když se k nim někdo chce připojit, prochází obdobími zkoušky a přípravy, nikoli však nějaké teoretické, kde si o daném společenství něco nastuduje, ale praktické – sbalí se a nastěhuje se do domu, kde komunita bydlí. Dívá se, jak lidé v tom společenství žijí, zkouší žít tak, jako oni, a zkoumá, zdali mu takový způsob života vyhovuje.

Je pro mě záhadou, proč mnozí kněží dodnes dělají přípravu na manželství sami. Proč ji nesvěří manželským párům ve svých farnostech? Jestli snad sami v církvi pochybujeme nad tím, zda máme příkladné rodiny?

Letos jsem posílal pozdravy s přáním: „…aby byl Ježíš u vás stále doma.“ Toto je příkladná rodina – otec, matka, děti a Ježíš. „Pekelné brány ji nepřemohou“ (Mt 16,18).

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk