Svaté Rodiny B

Svaté Rodiny B

„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Často jsem o Vánocích – jako každý rok – svým příbuzným a přátelům přál, aby byl Ježíš u nich vždycky, i v celém novém roce, doma. Jsem totiž přesvědčen, že toto je podstatou svatosti každé rodiny. Aby každý její člen, ale i všichni spolu, žili tak, aby Ježíš nikdy nemusel z jejich domu odejít.

Důležité na tom je, že pokud jednou Ježíše do svého domu přijmeme, tak potom jemu bude mnohem více než nám záležet na tom, aby u nás zůstal. Bude nás vést ke smíření a odpuštění, kdykoli něco zpackáme. Bude nás inspirovat vždy, když budeme hledat cesty, jak někomu z rodiny udělat radost, jak mu pomoct či jak ho povzbudit nebo potěšit. Uzdraví všechna zranění, která v sobě objevíme z dávno minulých, ale možná i nedávných časů… Zkrátka a dobře, Ježíš udělá vše pro to, aby z naší rodiny nemusel odejít.

Taková rodina je potom celá jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu. Možná to nějaký host vyjádří slovy: „Jaký pokoj u vás vládne“, anebo: „U vás mi je vždycky dobře a odcházím povzbuzený…“ A vy víte, že za tím vším je to, že členem vaší rodiny je také Ježíš.

Možná si řekneš, jak by bylo skvělé žít v takové rodině, ale u vás doma je plno problémů – vztahových, finančních, dědických, morálních, které vám znemožňují pozvat Ježíše k vám natrvalo. Nedej se obelstít, prosím. Ježíšovi, našemu Pánu, nejde o to, abys ho pozval do domu, kde je všechno v pořádku. (Takový dom bez Ježíše ani neexistuje.) Ale chce, abys ho pozval přesně do té situace, v jaké se tvoje rodina zrovna nachází. A abys mu svěřil vše, co tvoje rodina prožívá. Zejména to, s čím si nevíte rady. On chce přinést vysvobození, uzdravení, potěchu…

Mnohokrát se však podobáme tomu králi z pohádky, který říkal: „Já sám, já sám…“ Máme tendenci – protože nás ovládá pýcha – nejdříve řešit věci sami, abychom se pak mohli před Bohem pochlubit, jací jsme dobří. Anebo – když nám to nevyjde – zamotat se ve svém selhání či bolesti a nechat se vlastní pýchou přesvědčit, jací jsme nemožní. Vždyť uražená pýcha hořekuje nejvíce…

Takže dnešní silvestrovský večer můžeme v rodině využít i na to, abychom pozvali Ježíše do svého domu – ideálně všichni spolu v modlitbě. Pokud to však nejde, udělej to alespoň ty sám, a na památku toho si nad postel pověs obrázek milosrdného Ježíše, který ti bude připomínat tvé rozhodnutí. Často ho v novém roce obnovuj a občas si zapiš, v čem se projevila Ježíšova přítomnost u vás doma. Příští rok na Silvestra si to pak přečti a určitě budeš mít mnoho důvodů pro oslavu Boha.

Co kdybys dnes vítal případné hosty sdělením: „Máme tu i Pána Ježíše!“?

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk