14. neděle v mezidobí B
14. neděle v mezidobí B
„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).
Všechna dnešní čtení jsou o bezmocnosti. Bezmocný je prorok Ezechiel, kterého Bůh posílá ke vzpurným synům Izraele, aby věděli, „že byl mezi nimi prorok“. Jaké to mohlo být pro něho frustrující – vynakládat úsilí, dělat ze sebe podivína, ohlašovat – a přitom vědět, že není důležité, zda uposlechnou jeho slova, ale zda zjistí, že je mezi nimi Boží člověk.
Žalmista předkládá modlitbu v podobném duchu. Často se ji modlím, když čtu o přehmatech mocných, o ideologickém tlaku Evropské unie a její orgánů. Ale i o selháních v církvi. Žalm 123 je voláním k Otci, k Tatínkovi, kterému nemusím vysvětlovat, proč něco chci, jen stačí zvolat: „smiluj se nad námi“. Stačí pozvednout oči k Hospodinovým rukám…
Pavel naprosto otevřeně mluví o vlastní slabosti a o jejím významu, který je pro svět – i ten současný, v němž má síla a úspěch hlavní slovo – nepochopitelný. „Když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.“ Když odpouštím, když nekřičím, když si nestěžuji, ale konám plný lásky i navzdory odmítání svého okolí – tehdy dovoluji Bohu jednat a měnit svět. Pokud chci měnit svět sám, tak se naplno ukazuje, že silou nic nezměním. Mohu lidi ovládat, zastrašit, ale ne získat pro Boží dílo…
A také Ježíš je v dnešním evangeliu neúspěšný. Neboť ti, ke kterým přišel a mluvil, si mysleli, že ho znají – vždyť byl jejich rodákem –, a právě proto ho odmítli. „Kde se to v něm vzalo?“ Písmo říká, že se nad Ježíšem pohoršovali. Žil věrně s Bohem, byl jiný než oni.
Bezmocnost. Nemáme ji rádi, ale právě ona je častou charakteristikou Božích služebníků. Konají Boží dílo, ale jsou si vědomí, že nejde o úspěch či slávu, ale o věrnost povolání. Kněží, manželé, zasvěcení, děti i mládež, staří – my všichni jsme povoláni být svědky Ježíše Krista svým způsobem smýšlení, mluvení i jednání. Možná vnímáme, že nic kolem nás se nemění, že všechno zůstává při starém. No ať nás to neobírá o důvěru, že Bůh odpovídá na naši věrnost a působí v srdcích lidí, mezi nimiž věrně žijeme s Ježíšem.
Dovedeš z toho, co jsem napsal, vydedukovat, co je tvou mocí? „Hledět na Hospodina, našeho Boha“ (srov. Ž 123,2c).
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk
