1. neděle adventní A

1. neděle adventní A

 

„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

 

Víš, co dělal syn milosrdného otce, když se vrátil domů? Jistě, první den prožil na hostině, možná šokován tím, že místo hadrů bude mít na sobě krásné šaty, že už nemá bosé a krvavé nohy, ale má na nich měkké sandály, že dokonce dostal znak moci – prsten na ruku. No po hostině přišlo nové ráno a on stál před otázkou: Co teď? Jak žít? Dokázal se podívat svému otci do očí, když věděl, jak strašně mu ublížil? Uměl mluvit se svým starším bratrem, který pro něho určitě neměl dobré slovo?

 

Marnotratný syn se musel učit, jak se žije v otcově domě. Musel se učit dívat jiným pohledem, ne tak, jak se na všechno díval před svým odchodem. Učil se naslouchat otci a vidět v jeho slovech nesmírnou lásku. I když to možná někdy byla slova napomenutí či usměrnění. Učil se pokoře, ale i tomu, že je milován, což není vždy snadné…

 

Skončil Rok milosrdenství a i my můžeme stát před podobným úkolem: Co teď? Jak žít dál? Písmo svaté i církev nám dávají odpověď. Církev tím, že nám darovala dobu adventní, jejíž první tři týdny nás zaměřují na očekávání Ježíšova druhého příchodu. Přijde s ranami svého vítězství a my se máme připravit na to, jak na ty rány budeme hledět. Jsou Ježíšovy probodené ruce a nohy pro tebe důkazem jeho lásky? Či snad výtkou?

 

A Písmo nás zve žít v Hospodinově domě (Ž 122). Už tady a teď. Aby potom, když Ježíš definitivně přijde (anebo když zemřeme dřív, než přijde), nebylo pro nás těžké zabydlet se v nebi.

 

K tomu dává svatý Pavol v Listě Římanům velmi konkrétní doporučení „Oblečte se v Pána Ježíše Krista“ (13,14a). Co to znamená? Na křtu jsme se stali Božími dětmi. Jako marnotratný syn jsme se vrátili domů, přijali jsme postavení svobodného člověka, ale jelikož jsme dlouho byli otroky, neumíme jako svobodní žít (každý náš hřích je toho důkazem). Proto si máme obléct na sebe Ježíše – to znamená učit se jednat jako on, smýšlet jako on, dívat se jako on. To se nedá naučit bez toho, abychom Ježíše neměli denně před očima. Proto se v církvi každý den čte evangelium – abychom viděli, jak Ježíš žije, a učili se ho napodobovat. Bůh ví, že nám to nejde, že máme ještě hodně ze smýšlení otroků, proto nám k tomu dává Ducha svatého; uvnitř každého z nás jedná sám Bůh, abychom se podobali Ježíšovi.

 

Uvědomuješ si tuto nesmírnou Boží lásku a starostlivost? Přijal nás do domu a dělá vše proto, abychom v tom domě byli šťastní. Přijmi tento projev jeho milosrdenství a usiluj se připodobnit Ježíšovi. Nejlépe se to naučíš dvěma způsoby – častou účastí na slavení eucharistie, kde se čte a vykládá Písmo, kde dokonce Ježíš přichází do tvého nitra (pokud se na to připravíš), a studiem Božího slova. Například místo sledování televize…

 

Neal Lozano ve své knize Otcovo srdce uvádí, jak jednou přišel ke svému bratranci, knězi, s prosbou, aby mu vysvětlil mši svatou. A ten ho zaskočil. Řekl mu, že mši svatou může chápat pouze ten, kdo zná Boha. Pak se s Nealem modlil a Neal odevzdal svůj život Ježíšovi.

 

Tak i pro tebe bude účast na slavení eucharistie a četba Písma smysluplná jen tehdy, když odevzdáš život Ježíšovi. Pokud jsi tak ještě neučinil, poklekni a udělej tak hned teď. Bude to první krok obléknutí se v Ježíše Krista.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk