18. neděle v mezidobí B
18. neděle v mezidobí B
„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).
Dnes začnu svatým Pavlem: „Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné“ (Ef 4,17). Víš, jaké je to smýšlení? „Jejich bohem je břicho“ (Flp 3,19). Všechno se točí jenom kolem „mít a užívat“.
Příkladem toho jsou také Židé v dnešním prvním čtení a taktéž v evangeliu. Ti první reptají, protože nemají co jíst. Jejich jednání je v podstatě přirozené, vždyť ještě donedávna měli v Egyptě plné hrnce, no vzdali se jich a odešli do nejistoty. Když jim Bůh dal manu, sbírali ji, sytili se jí, avšak dostávají se do bodu, kdy jim to nestačí: „Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví“ (4 Mojž 21,5). Rozumíš? Na chléb z nebe řekli, že se jim protiví!
A v evangeliu? Nešli za Ježíšem proto, že viděli znamení, ale proto, že se najedli. Zadarmo. Chtěli takový skvělý život – mít koláče bez práce. Přitom znali skutečný význam many – že to byl chléb z nebe. Vždyť se na to odvolávali: „Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‘Chléb z nebe jim dal jíst.’“ (Jn 6,31). Chtěli však jen něco podobného: „Co nám dáš ty?“ Neviděli „za“. Viděli manu, ale neviděli Boží dar.
Proto je velmi zapotřebí často si obnovovat víru v reálnou přítomnost Krista v Eucharistii. Vidět „za“ kousek oplatku. Vidět Boží dar, kterým je sám Bůh. „Co nám dáš ty?“ „Já jsem chléb života“ (Jn 6,35).
Kolik nevědomosti vládne i dnes mezi katolíky! Je to vidět neděli co neděli při každé mši svaté, kdy mnozí nepřijímají Chléb života. Jistě, někteří nemohou (např. rozvedení, kteří žijí s novými partnery), ale kolik naopak může, a nepřijímají.
Proto je velmi důležité znovu a znovu opakovat, že eucharistie není kus chleba, ale živý Bůh. Že svaté přijímání není jen snědení nějakého oplatku, ale sjednocení se s Bohem. Že je to závdavek věčného života.
Proč tolik katolíků nechce žít věčně?
V této věci je nesmírně důležitá úloha kněží, ale i rodičů. Ne dokazovat přítomnost Krista v eucharistii, ale ji ohlašovat. Nezdůrazňovat povinnost účasti na mši svaté, ale vyzdvihovat privilegium sycení se Bohem. Dokonalost nespočívá v tom, abychom nehřešili, ale abychom v hříchu nezůstávali a vždycky udělali všechno proto, abychom se mohli spojit s Ježíšem v eucharistii. Bůh nás tak bude proměňovat podle sebe. Co víc ještě potřebuji?
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk
