19. neděle v mezidobí B
19. neděle v mezidobí B
„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).
Při četbě nebo poslouchání příběhu proroka Eliáše se v nás může objevit touha mít pokrm jako on – snědl kus chleba, napil se vody a kráčel čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Bohu nic není nemožného. Ať je však pro tebe skvělou zprávou, že i my máme k dispozici stejný, ba dokonce lepší pokrm. Jestliže se sytíme eucharistií, máme sílu odolávat hříchu, přemáhat pokušení a dobře žít. A to nejen čtyřicet dní, ale po všechny dni až do smrti.
Možná mi řekneš, že ses o to už pokoušel, ale vždycky ses vrátil do starých kolejí, poněvadž hřích / pokušení / zlozvyk byl silnější než ty. Ale to je přece samozřejmé – vše, co pochází od zlého, je silnější než my. Vždyť i sám zlý je silnější. No my nepřijímáme eucharistii proto, že jsme už dobří a podařilo se nám nade vším zvítězit. V takovém případě totiž eucharistii nepotřebujeme – dokážeme být dobří vlastními silami, jsme sami sobě spasiteli. My přijímáme eucharistii, neboť jsme slabí, neboť poznáváme svou slabost a víme, že bez Krista nic nezmůžeme v boji proti zlu a v konání dobra.
V čem je tedy problém? Že nejednou zůstaneš stát a nejdeš k přijímání, protože jsi zhřešil. A ďábel se těší, že tě odtáhl od eucharistie. Co si však udělal proto, abys hřích ze svého života odstranil? Proč nejdeš hned ke zpovědi, je-li potřebná (v případě těžkého hříchu)? A pokud nemáš těžký hřích, tak se nevymlouvej, žes celý týden nebyl na mši svaté, a proto nemůžeš jít v neděli k přijímání. To prostě není pravda. S Ježíšem v eucharistii se můžeš sjednotit, kdykoli nemáš na svědomí vážné provinění. Také proto je na začátku mše svaté úkon kajícnosti, kdy si vzbuzujeme lítost – ta nám odpouští všechna lehčí provinění – a potom s čistým srdcem slavíme oběť Kristovu.
Proto ti do dalších dnů dávám tuto radu: Pokaždé, když jsi na mši svaté, spoj se s Ježíšem přijímáním eucharistie. Máš-li na svědomí těžký hřích, neodkládej zpověď do prvního pátku či do nějakého svátku, ale běž ke zpovědi co nejdříve, třeba i pětkrát za týden. Ve většině farností se zpovídá před každou mší svatou. Když nemáš těžký hřích, lítost je disponuje k přijetí eucharistie.
Zkus a přesvědč se, že to funguje. Nevzdávej to po prvním vážném provinění. A formuje své svědomí vzděláváním v otázkách mravů a víry, abys uměl rozeznat vážná provinění od lehkého hříchu. Často totiž lidé nepřijímají Krista, jelikož nemají dobře formované svědomí. Pokládají za těžký hřích kdejakou hloupost („nadávala jsem slepicím“ – však to znáš), no skutečný těžký hřích často nevidí.
Když si to zkusíš dva-tři měsíce, uvidíš, že to funguje. Že najednou zvládá odporovat ďáblu / světu / tělu, neboť máš v sobě Boží sílu – samotného Krista. Tvůj život bude šťastnější a pokojnější. I s nesením kříže… A budeš mít k tomu bonus – budeš žít navěky. Tak to slibuje Ježíš.
„Nezarmucujte svatého Božího Ducha“ (Ef 4,30).
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk
