22. neděle v mezidobí C

ROK MILOSRDENSTVÍ

22. neděle v mezidobí C

 

„Milosrdní jako Otec“

 

Dnes bych chtěl dát za příklad netradičně farizeje. Evangelium totiž začíná slovy, že si dávali pozor na Ježíše. Ať už měli k tomu jakékoli důvody, dělali něco, co máme dělat i my – bedlivě dávat pozor na Ježíše: co říká, co dělá, jak se chová. A pak jednat podobně.

 

A co dělá Ježíš v dnešním evangeliu? Taky dává pozor na chování lidí. Jeho motivy jsou ale jiné, než u farizejů. Vnímá a přináší poučení, usměrnění.

 

Listě Židům je text, který jsem se naučil nazpaměť někdy před třiceti lety: „Starejme se jeden o druhého a pobízejme se k lásce a k dobrým skutkům“ (10,24). Ježíšovo jednání je věrným naplněním tohoto pravidla. Vidí chování lidí, které jim může přinést ponížení. Vždyť kdo by chtěl zažít, jak jej z předního místa přesouvají před očima všech na konec stolu? Ježíš jim (i nám) ukazuje cestu, jak se tomu vyhnout.

 

Někdo si ale může říct, že je to tak trochu divadlo, možná projev skryté touhy zažít povýšení přede všemi. Jistě, může se stát, že se v nás objeví takovéto smýšlení. Ale vyléčit z toho nás může Kniha Sirachovcova, sbírka mnoha moudrých rad, odpozorovaných ze života: „Čím jsi větší, tím víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost“ (3,20). Jak bude růst naše velikost (svatost), tak bude růst i naše pokora, neboť budeme vědět, že všechno, doslova všechno je Božím darem…

 

Pozorovat druhé může mít ovšem jednu svízel (takovou farizejskou) – že místo, abychom pozorovaného (i sebe) pobízeli k lásce a k dobrým skutkům, budeme se věnovat pomlouvání a posuzování. Avšak toto nebezpečí zneužití pozorování lidí kolem sebe nás nesmí odradit. Jak jinak budeme povzbuzovat a přijímat povzbuzení?

 

Vidíme tedy, že texty Písma svatého se netýkají pouze modlitby či liturgie, ale našeho každodenního života. Zvláště pak mudroslovné knihy Starého zákona jsou sbírkami staletími ověřené životní moudrosti. Určitě nevznikaly tak, že se jejich pisatel posadil a psal, co mu diktoval tajemný hlas v jeho srdci. Jsou to knihy moudrosti, odpozorované ze života. A platí dávná pravda, že moudrý člověk se učí na chybách jiných. A taky na moudrosti jiných. Tak proč tento týden nevěnovat učení se podle Písma? I v tomto duchu můžeme naplňovat olympijské motto citius, altius, fortius – rychleji, výše, silněji. Rychleji postupovat k dokonalosti, stále výše zvedat svou mysl k nebi, a stále silněji odporovat zlu a konat dobro. Nebylo by skvělé, kdyby nás jednou sám Ježíš dekoroval za vítěze?

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk