25. neděle v mezidobí C

ROK MILOSRDENSTVÍ

25. neděle v mezidobí C

„Milosrdní jako Otec“

„Nahý jsem přišel na tento svět a nahý z něho odejdu.“ Kdybychom měli tuto pravdu více na paměti, asi by život mnohých z nás vypadal jinak. Doufám, že bychom daleko více času, úsilí, srdce věnovali Dárci všech věcí, a nikoli věcem samotným.

Když si totiž tuto pravdu rozměníme na drobné, zjistíme, že všechno – počínaje oblečením, jídlem, pitím, až po auta a domy, máme od Pána svěřeno do spravování. Že v konečném důsledku o ničem nemohu celkem opravdivě říci: „To je moje“. Dokonce i tělo a duši jsem dostal jako dar…

Připomnělo mi to mého otce. Když byl vyhozen ze školství, po nějakém čase se stal ekonomem na Jednotném zemědělském družstvu. A když nás jako děti bral v neděli na procházku po polích, s hrdostí v hlase (a dnes myslím i trochu rošťácky) nám říkával: „Toto všechno je naše.“ A my, ač chudí, jsme byli hrdí na to, kolik toho máme :-)

Jakým jsem tedy správcem? Jenom shromažďuji, anebo Boží majetek zvelebuji třeba tím, že ho daruji, že pomáhám? Cítím se chudý, protože si nemohu dovolit nové auto, ačkoli to staré mi ještě docela dobře slouží? Anebo se cítím bohatý, protože každý den se mohu na někoho usmát a říct povzbuzující slovo? Ochotně dám přes týden peníze na bulvární časopisy či noviny (Boží majetek promarňuji na ďáblovy věci), no v neděli s těžkým srdcem hodím do sbírky 5 korun? Víš, že i všechno, co máš v peněžence či na účtu, patří Bohu?

Je velmi mnoho úkolů, které musí splnit správce cizího majetku. Především však musí být poctivý, prozíravý, pravdivý. A v případě správcovství Božího majetku i plný lásky k Bohu a k bližnímu.

Čeká nás všechny náročný týden – přehodnotit své správcovství. A možná v prvé řadě se zříct postavení hrdého majitele („toto vše je naše“) a přijmout postavení správce („toto vše je Boží a já to mám na starosti“).

„...všechno je vaše, vy však jste Kristovi a Kristus je Boží. „ (1 Kor 3,22-23).

„Něco doopravdy vlastním jen tehdy, umím-li to darovat nebo půjčit; jinak jsem otrokem dané věci.“

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk