28. neděle v mezidobí B

28. neděle v mezidobí B

„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

Výběr textů této neděle se mi zdá být postaven na kontrastu. Bohatý mladík má všechno, dokonce i vzorně zachovává Desatero, no vypadá to tak, že nemá moudrost. Ježíš se na něho dívá s láskou (pamatuješ, co se stalo, když Ježíš milosrdně pohleděl na Léviho?), no on to nevidí, on vidí své zlato.

Naopak, čtení z Knihy moudrosti představuje člověka, který si moudrost cení nad drahý kámen, o zlatě a stříbře ani nemluvě – ty jsou jen trochou písku, blátem (srov. Moud 7,9).

Abychom se uměli správně rozhodovat – volit mezi jednáním bohatého mladíka a postojem moudroslovného autora –, jako odpověď na tyto texty nám církev nabízí slova 90. žalmu, verše 12 – 17; modlitbu, abychom došli k moudrosti srdce (v. 12). Církev totiž ví, že s moudrým postojem k životu mnozí máme problém.

Proto cesta k takovéto moudrosti vede přes přiznání si, že ji nemám. Že se někdy chovám jako ten bohatý mladík. Nevidím Ježíšův láskyplný pohled, který má moc mě změnit, protože… něco mi brání takto vnímat Ježíše. Strach, obavy, pýcha, soběstačnost, nezávislost…

A nemám ji ani proto, že mi chybí modlitba a moudrost. Úplně. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy modlil o moudrost, ačkoli z Božího slova vím, jak je to důležitá modlitba (Jak 1,5). Přitom vnímám, jak mě jí Bůh zahrnuje pokaždé, když ji potřebuji. Kdy jsem mu naposledy za to poděkoval?

Musím nastoupit cestu nápravy. Je velice jednoduchá. Budu se učit vnímat Ježíšův pohled plný lásky – třeba častějším díváním se na kříž – a modlit se o moudrost. Zkusím tuto prosbu vložit do své ranní modlitby.

Můj Ježíši, jak se dnes na mě díváš po napsání tohoto textu? Zdá se mi, jako bys říkal: „Konečně dostal rozum a přestal spoléhat na sebe…“ Děkuji ti za tvé milosrdenství, jímž mě neustále zahrnuješ. Děkuji ti za moudrost, kterou mi dáváš vždy, když se setkávám s lidmi, kteří hledají tvou tvář. Děkuji, že mi i prostřednictvím dnešních textů ukazuješ, jak velmi mě miluješ – dáváš mi všechno potřebné, přestože tě o to tak málo prosím. Nevím, zdali to dokážu změnit. Pokusím se. Prosím, přijmi tuto mou bídu a probuď ve mně alespoň stálou vděčnosti za to, že mohu žít s tebou.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk