4. neděle adventní A

4. neděle adventní A

 

„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

 

Líbí se mi letošní dlouhý advent. Je nejdelší, jaký jen může být. Celé tři týdny z něho jsou vyhrazeny pro očekávání Pánova druhého příchodu – taková zkouška naostro. Každý den jsem si nově uvědomoval, že toto může být den, kdy se Ježíš definitivně vrátí. Doufám, že toto očekávání zůstane ve mně napořád.

 

A zároveň mi to umožňuje jinak prožít poslední dny před svátkem Pánova narození. Chci je prožít s vděčností. Dávají totiž smysl mému životu, dávají mi budoucnost i naději, přestože jde o událost, která se stala už velmi dávno. Bez Ježíšova narození, bez jeho prvního příchodu by se na tomto světě nebylo na co těšit. Jistě, jsou chvilkové radosti, potěšení, ale v srdci mám touhu po něčem, co neskončí, co bude trvat vždy, věčně. A tuto touhu mi naplňuje a definitivně naplní pouze Ježíš. Ten z rodu Davidova.

 

Také proto vnímám čtení této neděle jako přirozené pokračování třítýdenního cyklu liturgických textů, které mluvily o druhém příchodu Páně a vyzývaly připravit se na něj. V těchto dnech nám už církev připomíná pozemský, lidský příběh toho, na něhož čekáme. Říká, že byl předpověděn, že byl očekáván, že byl naplněním proroctví a tužeb vyvoleného národa. Ale taky o tom, že nepřišel jen pro Židy, ale i pro pohany. Pro nás. A že je Bůh s námi = Emanuel. To v něm máme zapustit kořeny,  na něm postavit základy…

 

Chvíli jsem uvažoval, že na tomto místě skončím. Ale ještě mi přichází na mysl Josef. Člověk, od kterého není v Písmu zaznamenáno ani jediné slovo. A je svatý. Nikoli pro své mlčení, ale pro svou vnímavost na Boží cesty, na Boží pokyny, pro svou ochotu jít s Bohem, ať to stojí cokoli.

 

Kéž je tento týden pro každého z nás, obzvláště pro chlapy, časem následování Josefa. Například ochotnou službou manželkám při úklidu, pečení, zdobení :-) Kéž takto drobnými projevy lásky je na nás vidět, že čekáme něco velkého, vlastně někoho velkého. Jistě, Ježíš nepotřebuje stromečky, světla, cukroví, dárečky… Ale naši ochotnou lásku potřebuje. Ta ho zahřívá v chladném světě peněz, konzumu, úspěchu.

 

A pokud nám zůstane čas a energie, rozhlédněme se tento poslední týden před svátky i šířeji kolem sebe. Není zde někdo, kdo potřebuje dobré slovo, kus chleba, byť jen drobnou pomoc? Jestliže nezůstaneš sedět v pohodlí svého domu, ale posloužíš Ježíšovi v bližním, uspíšíš Pánův druhý příchod.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk