4. neděle postní B

ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

4. neděle postní B

 

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

 

Když byli Židé v babylónském zajetí, určitě si nedovedli představit, jak Bůh naplní zaslíbení, dané prostřednictvím proroka Jeremiáše, že po sedmdesáti letech zajetí se vrátí do vlasti a znovu zbudují chrám. A Bůh opravdu naplnil svůj příslib velmi nečekaným způsobem – vládcem v Babylónu se stal Peršan Kýros, kterému Bůh promluvil do srdce. Pohanovi. Vysvobození přišlo ze strany, odkud to nikdo nečekal.

 

I celé lidstvo bylo po dědičném hříchu v zajetí zlého ducha. Taky si nikdo nedokázal představit, jak nastane vysvobození. Možná to mnozí ani nevnímali, že jsou v nějakém zajetí – ostatně ďábel velmi dovedně využívá nabídku tohoto světa k tomu, aby v člověku vzbudil uspokojení se životem: „Máš co jíst, pít, máš střechu nad hlavou, práci, můžeš se bavit, tak k čemu ti je nějaké vysvobození? K čemu ti je nějaký Mesiáš? Vždyť máš všechno, tak si užívej…“

 

A přece Bůh uskutečnil nečekané vysvobození – poslal svého vlastního Syna, který prolomil ďáblovu obranu a osvobodil zajaté. Od té doby každý člověk může uskutečnit výzvu, kterou zformuloval král Kýros: „Ať je Hospodin, Bůh, s každým, kdo je z jeho lidu. Ať jde do Jeruzaléma!“ (2 Krn 36,22).

 

To bylo tím velkým Božím řešením, které my dnes prožíváme v „malých“, jakoby dílčích řešeních. Například si v posledních měsících velmi uvědomuji, jak kolem mě roste počet těžce nemocných lidí. Očekávám pro každého Boží zásah. Nevím jaký. Toužím však a modlím se za to, aby je Bůh uzdravil pro slávu svého jména. Pošle lékaře? Daruje nový lék? Zasáhne přímo a uzdraví člověka na znamení, že je mocný a plný lásky? Nevím, ale čekám…

 

Uvědomuji si také jiný, širší problém – naši neschopnost nabízet Boží věci. Zvlášť neobyčejně to vnímám v souvislosti s iniciativou 24 hodin pro Pána. Byla to úžasná příležitost oslovit mnohé, třeba pokřtěné, ale nepraktikující; ty, kteří se při sčítání lidu sice hlásí ke Katolické církvi, ale žijí, jakoby Bůh a církev neexistovala. Mohli jsme jim nabídnout (letákem, pořadem v místním rozhlase…) možnost udělat něco pro Pána. Pro toho, který jim ve křtu daroval nový život. Ale vypadá to tak, že jsme opět zavřeli Pána Ježíše v církvi a nechceme ho pustit ven (tak nějak to před časem formuloval Svatý otec František). Odezněla nějaká oznámení v kostelích, něco bylo na webových stránkách… Ale kdo šel za lidmi, kteří do kostela nechodí a farní či diecézní webové stránky nečtou?

 

A tak čekám (a modlím se a píši tento text), že Bůh zasáhne přímo zejména do srdce biskupů a kněží, kteří jsou unaveni a obtíženi množstvím povinností, ale nezapojí do nich laiky. Tak velmi nám ve farnostech a možná i na úrovni diecézí chybí funkční pastorační rady, které by takovéto „akce“ operativně plánovali a uskutečňovali… Ty jsou totiž řešením, daným církví. Kněz či biskup by pak dával jenom požehnání. A čekám také, že laici budou aktivnější a budou přicházet s návrhy, co pro farnost udělají (ne co je třeba udělat J ), že se budou intenzivněji modlit a nabízet přátelství lidem, kteří Boha možná nemilují tak důvěrně, jako my… Bože, jak to uděláš?

 

Bůh má nečekaná řešení. Děláme ve společenství studium Bible a tento týden jsme měli za úkol projít si šest textů Písma svatého s nějakým člověkem mimo společenství. Po modlitbě a uvažování jsme s manželkou oslovili naše sousedy, kteří lidsky, navenek, nebyli nejvhodnějšími kandidáty na taková setkání. Jak mile nás Bůh překvapil, když jsme se setkali s pozitivní odezvou. Máme za sebou šest setkání a v srdci jejich nečekanou otázku: „A bude ještě něco dál?“ Buďme si jistí, že Boží řešení, která nám vnuká, jsou vždycky nejlepší a nikdy se jich nemusíme bát. Jsou pro naše dobro.

 

Ať nás v této důvěře povzbuzují slova svatého Pavla z druhého čtení této neděle:

 

„Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni! Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše.

 

Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě“ (Ef 2,4-10).

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk