Květná neděle C

ROK MILOSRDENSTVÍ

Květná neděle C

„Milosrdní jako Otec“

Velmi rád si zpívám latinské části hymnu Roku milosrdenství Misericordes sicut Pater (Milosrdní jako Otec) s neustále se opakující odpovědí In aeternum misericordia eius (jeho milosrdenství je věčné). Odpověď mi připomíná neustálou lásku Otce ke mně, projevovanou nesmírným milosrdenstvím – vždyť jsem si už tolikrát zasloužil smrt, zatracení („Mzdou hříchu je smrt“ – Řím 6,23a). A samotný název hymnu, který se opakuje mezi jednotlivými slokami, mi připomíná, že mám být milosrdný jako Otec. Přiznávám, že si ji zpívám hlavně proto, abych dokázal být pokojný a milosrdný v těžších situacích. Jsou takové každodenní, běžné, ale bez pokoje v srdci bych asi nejednou propukl v hněv; řekl něco, co by pak bolelo… Možná práskl dveřmi… Nebudu popisovat konkrétní situace, ale každý ví z vlastního života, které chvíle jsou pro něj těžké, náročné, kdy je těžké zůstat milosrdný a shovívavý například k slabostem jiných. Ještě těžší je nezlobit se sám na sebe pro vlastní chyby a selhání… A možná nejtěžší je zůstat nekompromisní vůči hříchu, avšak milovat hříšníka – včetně samého sebe…

Začínáme slavit Svatý týden, ve kterém si připomínáme a hlouběji prožíváme Kristovo paschální tajemství (škoda, že se u nás používá dosti nelogické a mnohdy nic neříkající spojení velikonoční tajemství). Ježíšovo utrpení, smrt a zmrtvýchvstání – přechod (pascha) ze smrti k životu – jsou události, které nám zasloužily Boží milosrdenství (zvláště ve svátosti smíření) a jednat milosrdně (posilnění eucharistií, která nás zavazuje vůči chudým – viz Katechismus katolické církve 1397). Díky Kristu prožíváme i vlastní paschu – nejprve to bylo křtem a nyní pokaždé, když odmítáme hřích a žijeme s Ježíšem novým životem.

Tedy paschální tajemství Krista není nějaký teologický pojem, který máme znát, ale velmi praktický návod, jak máme každý den žít. Přesně to budeme dělat i slovy (a věřím, že také celým srdcem) během nejdůležitější liturgie církevního roku při obnově křestních slibů: „Zříkám se; Věřím.“ V čem jsme se smýšlením a skutky trénovali po celou dobu postní, to během velikonoční vigilie vyznáváme také ústy. V podstatě přitom říkáme: „Ježíš Kristus je Pán!“ (Flp 2,11).

Kristus je Pán i jako král přicházející slavnostně do Jeruzaléma, i jako Syn Boží, který se „zřekl sám sebe“, i jako ten, který byl potupen a popliván, i jako ukřižovaný na kříži. A pak i jako zmrtvýchvstalý. Nemáme jiného Mesiáše, nemáme jiného Hospodinova Pomazaného, nemáme jiného Krista!

Proto budu na věky zpívat o Hospodinových milostech, neboť skrze Krista mě vysvobodil z moci hříchu a ďábla. In aeternum misericordia eius!

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk