Seslání Ducha svatého B

ROK ZASVĚCENÉHO ŽIVOTA

Seslání Ducha svatého B

 

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

 

Fascinuje mě Boží plán: „Sjednotit v Kristu vše“ (Ef 1,10). Ani si to „vše“ nedovedu představit. Ještě více mě však fascinuje realizátor tohoto plánu - Duch svatý. Má jasný, Otcem daný cíl, a vše na zemi i na nebi usměrňuje k němu. Nic, absolutně nic ho při jeho díle nezaskočí, a neexistuje situace, kterou by neuměl vyřešit. Věřím tomu, no zároveň si uvědomuji, jak je pro mě náročné podle této víry žít.

 

Proč? Protože jsem součástí tohoto plánu a na svých selháních a chybách vidím, jak to má Duch svatý se mnou těžké a složité. Ale právě to mi poskytuje prostor pro úžas.

 

Duch svatý je nesmírně trpělivý. Cestoval jsem nedávno vlakem, který ke zpoždění přidal ještě porouchanou lokomotivu. Reakce některých spolucestujících byla víc než podrážděná. Pomyslel jsem si přitom: „No kdyby takhle reagoval na naše selhání Boží Duch, tak už dávno tu není ani jediný člověk.“ A napadl mě přitom i starý socialistický výrok: „Komunismus vybudujeme, i když zde nezůstane kámen na kameni“ :-) Boží Duch nezanechává za sebou spoušť, ale naopak, přináší pokoj, usmíření, jiný pohled...

 

Boží Duch je nesmírně tvořivý. Někdy si představuji, jak ve chvíli mého selhání inspiruje možná milion lidí, možná všechny lidi, aby mou chybu narovnali nějakým malým dobrem, a já abych se tak znovu dostal na správnou cestu. A stejně pořád inspiruje také mě, aby mé dobré jednání pomohlo jiným... Má jasný cíl a k němu směřuje všechno. Mocní tohoto světa si možná myslí, jak drží vše ve svých rukou a naplňují své cíle, no opak je pravdou. Moudrý a tvůrčí Boží Duch všechno používá k uskutečnění svého věčného plánu. Dokonce i to, co vymyslí a udělá Zlý a jemu oddaní lidé, Bůh dovolí jen proto, že to dokáže proměnit (a také proměňuje) na konečné dobro.

 

Boží Duch je nesmírně laskavý. Nikdo neznásilňuje mou svobodu, která je nakonec jeho zvláštním darem pro každého člověka. Plně ji respektuje s tím, že mě neustále vybízí ke konání dobra. Ne jako nějaká síla osudu, které se nemohu vzepřít, ale jako osoba plná lásky, která mě inspiruje být dobrý z lásky k němu a k lidem. Jeho působení je nenásilné, často nenápadné, zpravidla si ani neuvědomuji, že to, co právě dělám, co říkám anebo jak smýšlím, je výsledkem jeho působení ve mně. Nejednou až zpětně vidím, jak mě vedl v nějaké konkrétní situaci...

 

A snad nejdůležitější je to, že Duch svatý je ve mně. Nepůsobí na mě zvenčí, ale působí a svou mocí jedná v mém srdci. Otevřel jsem mu srdce, vstoupil jsem s ním do láskyplného vztahu a toužím, aby mě usměrňoval.

 

Toto poslední může být překvapující, ale jen do té doby, dokud si neuvědomíme, že Duch svatý je osoba. S každou osobou se dá vytvořit nějaký vztah. Boží Duch chce mít s každým vztah lásky. Když mu uvěřím (jak podstatná je víra!) a v modlitbě požádám, aby si ve mně učinil příbytek, on přijde a udělá si ho. Není to jen otázkou citů či nějakých zážitků. Je to věc víry. Nesmím přitom zapomenout na důležitou věc - nezůstávat v hříchu. Hřích a Duch svatý se nesnesou. (Víš, co je dokonalá lítost?)

 

Co dělá Duch svatý ve mně? Modlí se k Otci, tím že volá: „Abba!“ Připomíná mi všechno, co učil a činil Ježíš. Uskutečňuje skrze mě všechny dobré skutky, které Otec od věčnosti připravil, abych je konal. Zkus najít k těmto tvrzením příslušné citáty v Písmu svatém. A pak hledej další, které upevní tvou lásku k Božímu Duchu. Otevři si dnes Katechismus katolické církve a přečti si, co církev učí o Duchu svatém. Ať je toto poznávání projevem tvé lásky k němu a zároveň rozněcováním touhy být s ním v stále hlubším a pevnějším vztahu.

 

Bůh všechno sjednotil v Kristu jako v hlavě. Duch svatý tě k tomuto cíli dovede. Chceš?

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk