4. neděle velikonoční C
ROK MILOSRDENSTVÍ
4. neděle velikonoční C
„Milosrdní jako Otec“
Při čtení textů Písma svatého dnešní neděle jsem si uvědomil, jak propojují dohromady minulost s budoucností (jako dvě závorky) spolu s návodem, jak žít přítomnost.
Minulost je vyjádřena Skutky apoštolů, které popisují počátky církve. Budoucnost zase vyjadřuje Kniha Zjevení s pohledem na nesčetný zástup lidí, oslavujících Boha. A přítomnost? No to je Dobrý pastýř z Janova evangelia, který je vždy s námi jako opravdu dobrý pastýř. Návodem na život je žalm, který nás vybízí jásat, protože patříme Pánu.
Jak jednoduché, viďte? Pavel s Barnabášem jsou pro mě příkladem; plesající zástup v nebi je mým cílem, a Ježíš, Dobrý pastýř, je mou silou, chválou, nadějí, oporou, jistotou… Na díle apoštolů a Ducha svatého (na církvi) stojím a z něho vycházím; vize nebe je pro mě motivací, a Ježíšova přítomnost útěchou i důvodem neustálého obrácení, změny smýšlení, metanoie…
To však neznamená, že všechno v mém životě je jde jako po másle. Asi bych se toho bál… Jaký podíl na Kristově kříži bych měl v takovém případě? Nebylo by to jasným znamením, že něco není v pořádku? Jak to řekla žena s Alzheimerovou nemocí ve filmu „Bůh není mrtvý“ svému nevěřícímu, ale přitom velmi úspěšnému synovi: „Ďábel někdy dovolí lidem žít život bez všech starostí, protože nechce, aby se lidé obraceli k Bohu. Tvůj hřích je jako vězení, až na to, že je hezký a pohodlný, a tak neshledáváš důvod z něho odejít. Ale dveře jsou dokořán otevřené. Až přijde den, kdy vyprší čas a dveře vězení se najednou zabouchnou… a najednou je pozdě.“
Také proto se dnešní žalm, který zpíváme po prvním čtení (v pořadí stý), modlím téměř každé ráno možná už třicet let. Je pro mě jakýmsi osobním vyznáním víry. Modlím se ho, když moje srdce jásá a vnímám blízkost Boha. Modlím se ho, když mám pocit, že všechno je na mých ramenech a už nemohu. Modlím se ho, když se mi zdá, že celá víra je nesmysl. Modlím se ho, když se mi nechce modlit. Je pro mě univerzální modlitbou na každý den, do každé situace. Neboť Bůh žije!
Prožil jsem poslední týden v docela velkých vnitřních bojích. Jsem Bohu velice vděčný, že mi dal lidi ochotné naslouchat, co se ve mně děje. A také východisko, které se dá shrnout do jediného slova: Vítězství! Ježíšovo vítězství! A s tímto slovem má každá moje činnost význam, hodnotu pro věčnost. I mytí nádobí či dohlížení na malá kuřátka…
Celý náš život má obrovskou hodnotu a význam, pokud ho žijeme v závorkách, které představují dnešní čtení. A s průvodcem, kterým je Dobrý pastýř. Neboť „Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky, po všechna pokolení trvá jeho věrnost“ (Ž 100).
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk
