4. neděle velikonoční C

4. neděle velikonoční C

„Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu… Ale Kristus z mrtvých vstal“ (1 Kor 15,17ab. 20a).

Prožívání neděle Dobrého pastýře mě často naplňuje radostí a obnovuje ve mně důvěru v Boží dobrotu. Připomíná mi totiž jeho péči o mě. Vím, že jsem byl ztracen, avšak Hospodin mě nalezl a nyní se mohu radovat, že jsem s ním.

Jak moc se museli radovat pohané v Antiochii v Pisídii, když jim Barnabáš s Pavlem zvěstovali evangelium a oni tak nalezli cestu ke spáse a věčnému životu! Jak hluboko musel prožívat Boží péči inspirovaný autor starého žalmu, když vybízí všechny a všechno k jásotu, neboť „jsme jeho lid a stádce, které on pase“! Jak moc musí všechny, kdo milují Ježíše, těšit a naplňovat důvěrou jeho slovo: „Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou“ (Jan 10,28). A také jásot zachráněných v nebi ve Zjevení je důkazem toho, že Hospodin opravdu své vyvolené věrně provází a vede, třebaže „si roucho do běla vyprali v Beránkově krvi“.

To nejsou slova psychologické léčby či autosugesce. To jsou fakta. Bůh se o mě stará. To neznamená, že „nepůjdu temnotou rokle“ (srov. Ž 23), ale že i v ní se mohu zcela opřít o svého Zachránce a Průvodce, o Ježíše.

Je velmi důležité, abychom tyto pravdy nosili hluboko v srdci. Neboť přiznejme si, že svět nás válcuje negativismem. Stačí si vzpomenout možná na včerejší zprávy v televizi či poslední rozhovory se sousedem anebo s kolegy v práci. Problémy ve zdravotnictví, ve školství, v dopravě, v politice, ve vztazích… Tma, tma, tma. Všude jakoby houstla tma. Ale přesně do ní jsem povolán vnášet světlo: „Hospodin se o mě stará“.

Věřit kromě jiného znamená také to, že vše, co se mi stane, je pro mě dobré. I když to v daném okamžiku nevidím, nerozumím, bojím se a možná i zoufám. Proč to mohu věřit? Neboť „Hospodin je můj pastýř“. Neboť vím, že „těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému“ (Řím 8,28).

Kolik nářku a vnitřní bolesti bychom si ušetřili, kdybychom podle těchto slov Písma i žili. Vím, že to není otázka jednoho citátu z Písma. Je to každodenní zápas o věrnost Bohu. Poněvadž každý den na mě útočí nespokojenost, nedostatek, selhání mé nebo jiných, a vyvolává to ve mně hněv, rozčílení, strach… No mohu to přemoci tím, že zvednu hlavu a připomenu si, komu patřím a kdo se o mě stará…

Také dnešní neděle Dobrého pastýře není jen o těch, kteří jdou daleko od Pána, ale i a především o nás, kteří milujeme Boha. To Hospodin nás vede na bohaté pastviny a dává nám odpočinout.

Patřím Bohu a on se o mě stará (srov. 1 Pt 5,7).

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk