7. neděle v mezidobí A

7. neděle v mezidobí A

„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

Když si vezmeme požadavky posledních tří nedělí plus té dnešní, tak to v nás může vyvolat beznaděj a rezignaci. Blahoslavenství, sůl a světlo, spravedlnost větší než spravedlnost učitelů zákona a farizeů, a dnes dokonalost a svatost srovnatelná s Bohem. Copak se to dá?

Nedá. Není to ve schopnostech člověka. Navzdory tomu to Ježíš po nás vyžaduje. Jakým právem, proč?

Odpověď je jednoduchá – neboť on sám žije v nás. A dal nám svého Ducha, abychom to dokázali. Uvědomuješ si, jak to radikálně mění situaci? Jsi spojen s největší mocí ve vesmíru – jsi spojen s všemohoucím Bohem. Nic pro tebe není nemožné.

Bůh však ví, že požadavky vyjádřeny všeobecně (blahoslavenství, svatost, dokonalost) i obrazně (sůl, světlo) jsou pro nás něčím, co si ani neumíme pořádně představit. Vždyť kdo z nás může říct, že ví, co to znamená být svatý či dokonalý jako Bůh? Kdy o sobě mohu bez pochybností říct, že právě plním nějaké blahoslavenství?

Jelikož to je pro nás problém, Ježíš nám ke všeobecným požadavkům, k vysoce nastavené laťce dal „prováděcí předpisy“, podrobný návod, jak té úrovně dosáhnout. Dnes například mluví – ve všech čteních – o lásce k nepřátelům, o nenávisti a napomínání, o pomstě a hněvu, o lásce k bližnímu. A to jsou už pojmy, kterým velmi dobře rozumíme, poněvadž jsou součástí našeho každodenního života. A protože Ježíš je s námi a máme jeho Ducha, můžeme to dokázat. Jistě, s mnoha selháními a neúspěchy, ale důležité je vždycky se vrátit na cestu a pokračovat.

Textům v tomto liturgickém roce jsem dal jako motto slova apoštola Pavla: „V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ Zapustíme-li totiž v Kristu své kořeny, zvládáme být blahoslaveni, umíme žít jako sůl země a světlo světa, dokážeme být svatí a dokonalí jako Bůh. No myslím si, že si to nikdy nebudeme uvědomovat, jelikož stále budeme vidět své slabosti, nedostatky. Teprve až jednou přijdeme k nebeské bráně, budeme žasnout, když nás Bůh bude vítat a všem nebešťanům s nadšením řekne: „Pohleďte, přichází člověk, který se mi podobal ve svatosti a dokonalosti, který byl solí a světlem. Miloval nepřátele a činil dobro každému. Byl příbytkem Ducha a nikdy se nevyvyšoval. Chválil mě v každém čase, v štěstí i neštěstí, ve zdraví i nemoci… Splnil můj sen o něm.“

Myslíš, že to není možné? Pak by nebe bylo prázdné a Ježíšova řeč by byla utopií. „Vždyť Bohu je všechno možné.“ Pokud ty chceš! Pokud patříš Kristu.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze https://dcza.sk